Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seETNA DEŠTIVÁ
16. 08. 2004
15
3
8874
Autor
vesuvanka
Setkání s \"Horou hor\" v červnu 1998 Dostaly jsme se s Adži tak trochu do časové tísně, takže nám na Etnu zbyl jediný den a ona by si zasloužila více pozornosti...
Vulkanolog Haroun Tazief nazval Etnu "kněžnou" a já jsem ta slova pochopila, když jsme vyjížděly z Catanie. Nebe bylo modré. Jenom Etnu jsme zatím neviděly, protože byla v mlžném oparu. Sluneční paprsky hladily štědrou krajinu, která se kolem nás rozprostírala... Obilí z polí bylo již sklizené. Úroda bude letos ještě jedna. Asfaltka stoupá serpentinami velmi mírně. A my obdivujeme rozsáhlé sady pomerančovníků a broskvoní. Všude na stromech jsou obrovské a již zralé plody. Následují nedozírné terasy vinic, zpevňované černými lávovými kameny. Sytě zelená barva révy kontrastuje lávě, která je tu všude kolem. I nízké domečky jsou z černého kamene... Pokračujeme dál a dostáváme se do pásma kaštanovníků, dubů a patrně i dalších listnáčů, které z auta nedohlédneme, následují břízy a buky, mezi nimiž se postupně objevuje pásmo borovic které zvolna řídne a na je vystřídáno nízkou vegetací, která nakonec ustupuje popelu a lávě... Pozorujeme plynulý přechod jednotlivých vegetačních pásem podle nadmořské výšky. Místy jsou přerušena lávovými poli, na nichž se znovu uchytávají rostliny, zejména různé druhy nízkých bodláků . Hltáme s Adži tuto krásu a snažíme se každý okamžik této cesty vtisknout hluboko do paměti.
Čím výše stoupáme, tím více houstne mlha, takže je téměř pološero. Vystupujeme na parkovišti v blízkosti kráteru Silvestri v nadmořské výšce asi 1800 m, kde pásmo lesa je vystřídáno popelem a lávou s velmi zajímavou vegetací, která tu vytváří ostrůvky. Jestli bylo v Catanii 30 stupňů, tak zde není možná ani 10. Roztřásly jsme se zimou, ještě, že jsme měly s sebou svetr a bundu. Začalo mrholit a později se rozpršelo. Viditelnost byla sotva na několik metrů. Zvláštní chmurná atmosféra, umocněná tmavou barvou všudypřítomné lávy. Mnohý turista by byl zklamaný, že se těšil na sluníčko a pěkný výhled z Etny na moře... Pro mě, ale i pro Adži tato atmosféra měla zvláštní kouzlo. Vůbec jsme toho nelitovaly. Mě Etna dokonce i vnitřně hřála. Ten pocit, že jsem tu, obrazně řečeno "v jejím objetí", nohama i rukama se dotýkám jejích životadárných kamínků. Obešly jsme nevelký a nehluboký kráter Silvestri, patrně již dávno vyhaslý, na jehož dně svítily drobné bílé květy rožce. Další zajímavý barevný kontrast. Potulovaly jsme se chvíli po okolí, obdivovaly trsy zajímavých a neznámých rostlin. Protože jsme byly obě trochu prochladlé, zašly jsme si do restaurace na čaj. A ještě jsme objevily prodejní stánek s "dary Etny" - (med, ovoce v medu a další dobrůtky ve skle). Neodolaly jsme a několik skleniček koupily. Měly jsme možnost ochutnávky - bylo to výborné. Byly jsme zřejmě asi jediné, kdo si tu něco koupil a kdo tu v tomto počasí byl Z prodejce se stal nakonec náš průvodce do městečka Zaferana - vzhledem k dešti usoudil, že už nic neprodá a rozhodl se stánek sbalit a odjet domů do Zaferany. A tak jel svým vozem a my jsme ho následovaly.
Serpentiny vedly divočinou rozeklané poměrně čerstvé lávy, čemuž nasvědčovala i její úplně černá barva, Starší láva, i když je tmavá, mívá přece jen trochu světlejší odstín hnědavé, šedé,červenavé i nafialovělé a nazelenalé, což je způsobené zvětráváním. Náš průvodce zpomalil a zvolna zabrzdil, my jsme ho následovaly. Pak vystoupil z auta a pokynul, abychom také vystoupily. Ukazoval směrem k lávovému valu, cosi vysvětloval italsky, pomáhal si rukama, abychom mu rozuměly. "Lava nuova" bylo pro mě asi to nejsrozumitelnější. Začínala jsem tušit, že tu někde bude lávový tunel. Tušení nezklamalo. Před námi se objevil vchod do jeskyně, který byl celkem nenápadný, takže by se dal snadno přehlédnout. Bohužel baterku nemáme a tak postáváme jen na kraji. Tunel prý je dlouhý téměř jeden kilometr.
Zaferana. Městečko bylo před několika lety ohroženo blížícím se lávovým proudem, který se téměř zázrakem zastavil několik metrů před prvními domy. Zvláštní pohled na vysoké čelo utuhlé lávy a hromad strusky. Neodolám a doslova se hrabu prochladlýma rukama v kamení, které je příjemně vlažné.... Zaujme nás bělostná socha Panny Marie, která je poděkováním za záchranu města.
Rozloučíme se s milým průvodcem a sjíždíme dolů k Catanii. Oblačnost slábne, až zmizí úplně. Šedivý závoj zůstává za námi a v něm se schovává Etna - hora hor. Nevadí. Ukázala nám svoji deštivou tvář, která byla také krásná. Etno - díky...
3 názory
Jari, asi jsem nedostala avízo, a Tvůj komentář obejvila až teď, a tak dodatečně moc děkuji za přečtení a milá slova, a též zdravím :-)))
Irenko, mám radost, že jsi se zastavila u tohoto díla, děkuji za milou odezvu a zdravím :-)))
etna - moc jsi mě potěšila svojí návštěvou a milými slovy, díky :-)))
Ozaj, tieto slová píšeš teraz, po čase, alebo si si všetko poznamenala vtedy?
tip :-)
zvedavec
O naší cestě po italských sopkách jsem napsala velmi dlouhé kapitoly hned po návratu, a tak jsem to pro Písmáka zkrátila a trochu upravila, jinak si to pamatuji.
Díky za zastavení a tip
paranoid_android - díky za přečtení a tip
Andulka ("ta co se bojí sopek" - to je krásné indiánské jméno...)
díky. Já si také myslím, že to není náhodné, těch zajímavých a hezkých náhod či zážitků souvisejících se sopkami, jsem měla v životě více. Jedním z nich byla moje maturita z chemie, kdy jsem si vytáhla "síru", o jejímž výskytu v přírodě jsem se tak živelně rozpovídala, že dodnes na to ráda vzpomínám.
Pokud jde o minulé životy... vím, že se dá do nich nahlédnout, existují vstupy do minulých životů, dokonce v blízkosti mého bydliště sídlí společnost, která pořádá kursy vstupů do minulých životů - chodím skoro denně kolem... je to na jedné straně velice lákavé, ale na druhé straně se toho bojím. Doslova jako by mě jakýsi vnitřní hlas varoval (sama nevím proč), abych do minulých životů nenahlížela. A tak raději dám na toto varování a to krásné tajemství, které mě spojuje se sopkami, nechám skryté s jiskřičkou naděje, že jednou a v pravý čas mi bude odhaleno.... Díky za zájem. I já Tě srdečně zdravím a přeji krásné dny :-)))
vesuvanka
Craerassy
díky za upozornění, už jsem to opravila. :-))) .
Já si také myslím, že jsem se měla narodit jinde, obzvlášť, když se mi nějak nedaří , mám pocit, že jsem si při svém narození spletla rovnoběžku.... někdy doslova teskním po své bouřící lásce.... také uvažuji někdy o minulých životech a myslím si, že jsem tam někdy byla a přála bych si v dalším životě se tam vrátit...
Díky moc i za tip
Hypnoza je jen hlubsi meditace.....Ale mas pravdu....clovek vidi sve minule zivoty, jen kdyz je potrebuje. Hypnoza se ma delat jenom tehndy, pokud potrebujeme s necim pomoci, abychom se poposunuli dopredu, ne se zvedavosti.
Tudiz, budes pro nas takove tajemstvi....takove mozna ano, mozna ne....:-) coz ma taky svoje kouzlo....:-). Diky za trpelivost se mnou...a mej se krasne. Tesim se na dalsi dilko od tebe, at je to o motylu nebo o sopce.....protoze o prirode ty dokazes psat s takovou laskou. A ty lasky je v tom sveta tak malo....tak mozna proto te ctu tak rada, i kdyz od sopek se drzim co nejdal...:-) Pa
Andulka
díky za Tvůj zájem, jsem ráda, že jsem Ti mohla napsat. A moc mě těší Tvoje milá a hřejivá slova o mé tvorbě, díky...
Vesuvanko, Vesuvanko...Co mi to děláš? Já přece nejsem žádným přívržencem a obdivovatelem vulkánů...
ach jo...
Nemůžu jinak... TIP....
Děkuji za výlety na místa, kde jsem nikdy nebyl...
Ty ses vazne cvok...:-)))) Lidi muzou byt kolem tebe pet minut a jsou z tebe tak zlbli....ze prijdou domu a zacnou pestovat kvetiny....:-)))) Tu tvoji lasku k prirode muzu pochopit.....ale kde se bere k tobe ta laska k sopkam??? V tobe, ktera vyrostla v bezsopkovitem Cesku? Vazne...ty me rict, pojed se mnou na Etnu....tak ja si reknu...ze kdyz pojedu, tak zrovna v ty dobe bude strikat lava a ze jeste jsem mlada a krasna na to abych byla zpopelnena.....a jela bych radsi nekam jinam...:-)))*** Ja mam pocit, ze bejt tam s tebou a zacit to bouchat...ze ty si sednes na zadek a budes mi schopna rict...podivej se...to je krasa...:-)
Vazne...kde se v tobe vzala ta laska k tem vulkanum.....opravdu by me to zajimalo...:-)
Milá Vesuvanko, Ty máš tolik krásných zážitků a tady se s námi o ně dělíš, jak píšeš, že se láva zastavila před prvními domky, věřím tomu, že před Tebou by se určitě zastavila taky a nechtěla Ti ublížit, protože všechny sopky na světě vědí a cítí, jak moc je miluješ......Obrovský TIP pro Tebe
kouzelná_květinka
17. 08. 2004
JazROY37
děkuji Ti, potěšilo mě že, i když nejsi obdivovatelem vulkánů, jsi dílo přečetl a dokonce i tipnul - to je pro mě pocta...
Andulka
díky za přečtení a zájem. Můj zájem o sopky má základy už v dětství. V šesti letech jsem se na první pohled zamilovala do Vesuvu, který jsem spatřila na staré pohlednici. Vyptávala jsem se na něj tatínka, který mi o něm vyprávěl. A Vesuv moji pozornost přitahoval - jeho jméno bylo pro mě posvátné - stejně tak i Neapol, neapolské písně a vůbec italská hudba.... jakoby Vesuv z té dálky i prostřednictvím hudby ke mně promlouval. A nejen Vesuv - ale i slovo "sopka" bylo pro mě posvátné....
Když jsme se ve škole lučili o Českém středohoří, že je sopečného původu, vzbuzovala to ve mně zájem a zase něco kdesi uvnitř jsem cítila nějakou zvláštní úctu ke kraji, který jsem tehdy vůbec neznala.... Sama jsem si začala pro sebe studovat geologii, sbírala jsem kameny, později mě zajímala chemie, z níž jsem maturovala (moje maturitní otázka byla "síra" - asi to nebyla náhoda). Narodila jsem se a žiji v "nesopečné" zemi a miluji sopky.....ale nejsem v tom sama, zjišťuji, že mnozí vulkanologové se narodili ve Švýcarsku, Německu, Francii, Anglii, dokonce Dánsku i Norsku.... a já jsem moc ráda, že alespoň touto svojí cestou se mohu vulkanologii věnovat.
Andromeda
díky moc za tak krásná a milá slova - pohladila mě.... tu lásku sopek vnímám, když jsem je začala hlouběji studovat, pochopila jsem, že nechtějí ubližovat - ty jejich varovné signály, kterým člověk nerozuměl.... A proto, když jsem se občas setkala s nepochopením jak mohu milovat "ničivé živly", pouštěla ljsem se do vášnivých diskusí a obhajovala sopky a poukazovala na jejich životadárnost - vznik ostrovů, neobyčejně pestrý život v sopečných oblastech. .... Díky za tip
Fouckault - díky za zastavení a tip
kouzelná_květinka
díky za milá slova, která jsou pro mě velikým pohlazením a díky za tip
Diky vesuvanko...:-)...Stejne si myslim, ze tomu neni jen tak.....Bud nekdo z tvych davnych predku tam zil....a ty si tu pamet a lasku jeho zdedila v DNA.....anebo jestli jsou predchozi zivoty, tak si tam zila sama...:-)
Mozna, ze by stalo za to jit na hypnozu na minule zivoty.....at uz budes vzpominat na ten tvyho predka nebo svuj....muze to byt desne zajimavy....Urcite bych pozadala dotycneho, at ti to nahraje vsechno na kazetu...:-)
Srdecne zdravi ta, co se sopek boji a preje krasny den...:-)
Začínala jsem tušit, že tu někd bude lávový tunel. Tušení nezklamalo. Před námi se objevil vchod do jeskyně, který byl celkem nenápadný, takže by se dal snadno přehlédnout. přehlédnout.
to je jen od šťouralky k opravení:-))
ves...ty sopečná princezno...já tuším, kde se vzala ta láska k sopkám...moje kamarádka říká, že každý z nás už má za sebou nějaký ten život a pokud to tak opravdu je, narodila ses znovu úplně jinde, než ses narodit měla..ty ses správně měla vrátit tam zpátky, ke své bouřící lásce a někdo tvůj návrat děsně popletl..:-)
tip