Vandr do nebe

Obul jsem kanady, vyrazil na cestu k ránu

Hvězdy už padaly, jak když Bůh seslal manu

Měl jsem jen mošnu a hůl a na zádech kříž

A mířil jsem do hor, to snad že nebi jsou blíž.

Minul jsem údolí smrti a osadu spící

Místa kde ve smutku chodí živí nebožtíci

A stoupal jsem nahoru k mrakům jež nad krajem táhnou

Na které jen andělé, co mají křídla, si sáhnou

Tak vyšel jsem k poledni na vrchol nejvyšší hory

A v srdci jsem pocítil, jak mě to upřímně bolí,

že k Pánu až do nebe člověk se nedostane,

když tu slyším známý mi hlas: "Kam kráčíš, pane?"