Slunovrat

Jak slunce vrací se vzpomínky,

nesmrtelné jako sám čas,

zapsané hluboko v srdci,

jako historie v knihách,

I přesto že nezaložíme list,

a kniha mizí v prachu truhly,

její listy se samy otevřou,

nečekaně aby Tě zranili,

Bodnou jako dlouhá dýka,

tolikrát kolik máš listů,

tak hluboko kolik je v nich veršů,

Teď jak Caesar byl jsi zrazen,

probodán svou vlastní krví,

čas je proti Tobě,

listy se převracejí,

a Tebe to bolí... moc bolí,

A tak si přeješ,

aby vzpomínky shořely,

jako kniha v žáru plamenů,

plamenů z vracejícího se slunce,

ale nejde to, zůstanou,