šachy?_

Stejně jako barva je jen jedna, tak zní hukot větru v korunách stromů a na vrcholcích hor, i stébel trav. A ptáci, ti dávno odletěly, a vzaly s sebou i své hlasy. A Slunce nezapadá, protože nemá kam.

Černá dáma mi vzala střelce, a já nemám nic. Na dně oceánu, tam nechal jsem ležet perlu – perlu všech barev a hlasů světla, její hlas se nese do daleka, ale nikdo ho neslyší, nikdo totiž nechce.

Procházka mravenců po růžové dece, čemu se směješ, podobá se zobáku kolibříka, s peřím z drátů uhání pouští, poletuje pustinou, když ho necháš usednout na rameno, pak mu můžeš taky zamávat,…a on se vrátí.