V MLŽNÝCH HORÁCH

Širokou a vysokou chodbou se rozléhalo klapání podkov koní. Jezdci drželi v rukách zapálené pochodně, které mihotavým světlem ozařovaly podzemí.
„Nevěděl jsem, že pod královským palácem jsou východy z podzemních chodeb,“ řekl Asim, který jel v čele.
„Podle legend je v pradávných dobách vytvořili Ergové. Ti žili jen v podzemí a možná, že někde tady ještě žijí,“ začal vysvětlovat Imar.
„Ty vopravdu máš v hlavě snad všechny legendy, které existují. A kam všechny tyhle chodby vlastně vedou?“
„Je to mnohdy poučný čtení ve starých knihách. Některé chodby vedou do jiných měst našeho království. A jiné neznámo kam. Zatím nikdo nedokázal prozkoumat všechny prostory podzemí.“
„Aspoň, že víme, že touhle chodbou se dostaneme do mlžných hor.“
„V dávné minulosti právě touhle chodbou dopravovali naši předci zlato, které dolovali v horách.“
„Jsem vopravdu zvědav, co nás v těch horách čeká,“ pronesl zamyšleně Asim.
„Možná, že se tam setkáme s Netrymi,“ řekl Imar.
Asim se hned na Imara podíval s překvapeným výrazem v obličeji a zeptal se: „Kdo to jsou ti Netrymové?“
„V jedné legendě je o nich zmínka. Je to tajemný národ, který prý žije právě v mlžných horách. Taky se jim říká strážci hor,“ vysvětlil hned Imar.
„Měl jsem vobavu, že narazíme jen na Navary.“
„Ti Netrymové prý napadají jen ty, co mají špatný úmysly.“
„A jak to na nás poznaj, že nemáme nic špatnýho za lubem? Na čele to nebudeme mít napsaný,“ řekl Asim.
„To nevím. Ale mají prý zvláštní schopnosti, které jim darovali bohové.“
„Aha. To mě potěšilo. Jen doufám, že se nebudou v nás mýlit.“
  Uplynulo několik hodin a jezdci dojeli na konec chodby. Ve světle pochodní se jim naskytl pohled na obrovský balvan, za nímž se dal tušit východ z podzemí.
„Tenhle balvan odvalí jen obr,“ konstatoval Asim, když si zblízka pochodní na něho svítil.
„Obr určitě, ale toho nebudeme potřebovat,“ mínil Imar a pozorně se díval na stěnu chodby, jenž osvětlovala jeho pochodeň.
„Mám to. Když zatlačím na tenhle čtyřboký kámen, tak se ten balvan vodvalí. Podobný kámen bude určitě na druhý straně venku,“ řekl náhle Imar.
„Ještě počkej. Polovina z vás sesednout a ke mě. Ostatní mějte připravený luky,“ oslovil rychle vojáky Asim. Za chvíli pár metrů před balvanem stála skupina mužů se štíty a s napřaženými kopími. A za nimi na koních seděli ostatní s namířenými luky.
Poté Imar přiložil dlaně na onen pětiboký kámen, co byl ve stěně. Onen kámen po chvíli tlačení se začal zasouvat. Ve stejný okamžik se ozvalo hlučné skřípění, přičemž se dal balvan do pohybu. Asim bedlivě sledoval, jak se postupně uvolňuje východ chodby. Brzo se objevilo světlo v podobě prvních slunečních paprsků. Netrvalo to dlouho a balvan se odvalil do strany. Před náhlým světlem všichni mhouřili oči a jako první pomalu vyšel z chodby Asim následoval ostatními. Východ ústil do horského údolí, které zahalovala z části mlha, jíž prosvítaly sluneční paprsky.
„Navarové ani ty Netrymové tu zatím nikde nejsou,“ řekl Asim, když nasedl na koně.
„Myslím, že se setkání s nimi nevyhneme,“ mínil Imar, když došel k dalšímu čtyřbokému kámeni. A po zatlačení na něho balvan zase vchod do podzemí zakryl. Pak se skupina rozjela cestou vedoucí mezi skálami, zatímco vysoko na obloze kroužil majestátně dravý pták. A ten počal vydávat podivné skřeky, které se rozléhaly široko daleko.
KONEC PRVNÍ ČÁSTI