Nevinen

Tělo pevně svírá v rukou železa, Připoután ke kůlu těžkýma poutama. Po těle kapky potu, jak řeky proudí, Od hlavy k nohám po těle proudí. V mozku se honí myšlenky, cíle Kterými kdys plnily se těžké chvíle. Zítřek se blíží, kéž by nepřišel, Kdy tělo v plamenech vyhasne v popel. Bojí se smrti, ta ale přichází, A kosu rezavou do těla zarazí. On tady připoután v řetězech okovaných, Čeká na zítřek na odsun vyvolených. Tělo se klepe, ne nebude spát, Bude jak zvíře v okovech stát. A čekat na rosu a na krásný nový den, Na to až nevinně bude popraven.

---