Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSedmiplakavá
Výběr: Print
24. 08. 2004
17
0
6094
Autor
WiruZ
Opět po roce jsme se stmívali
na cestách otevřených na pole
a jenom občas zpět, skrze bahno
z oblázků a vlčího máku co spadl
ti do vlasů Jsou zase po roce
zlomení ptáci a divno ruce
šahají mi do spánku jen na
okamžik se klepu a doufám
v tvoje zahřátí, když se
s trošku smutným smíchem
ptáme navzájem, kde mají
stromy stropy a jako děti
kostrbatě nakreslení tahy
po srdci z papíru si odpovídáme
neurčitě v nebíčku
kde nehučí už žádné vlaky
a těla lidí nemají zbraně a
hodnoty jsou jen usoužené stíny se
skoro radováním nad svými výlety
představ Přejížděly mi
nehty po víčkách a odkapávaly
zpět do krve hledáme spolu nebe
přes kouř mrakodrapů a polopobledlých
polopseudojasných lamp skloněných
jste bílá slečno do smutněnkova
položená na samotě v bytě oplakávaná
telefonem s hlasem tichým jako jsou
vlasy máminky
lalala chytáš štěstí topolů a
asi i věříš na princezny a šílená
strachem do noci se mi klepeš,
když krev teče ze zaťatých nehtů
k ránu pak lásko býváš sama
až bojíš se mi do masa
vzlykat
bezbranou posedlost smrtí s
kousky rýhami propletených prachem
do dlaní a v očích slunečnice
korálků pro sedmi plakavou
tvou vůni
i když asi myslím si na moře
(vzdycháš a chutnáš solí, do křiku
racků se mi svlékáš nakonec
pohřbena pod vlnou)
na hladinu dopadají kapky
což vypřemýšlím, že pokaždé,
když jsi smutná dá se do deště
a můry zavřou oči před tichem
zase jsou rána trutnovská
padnou za kopec a hledám tě
v kopřivách a trávě však,
pod padlým křížem z olova
tvé ostny popadaly k zemi
a najdu tě tam jak ležíš
přimknutá k andělovi bez hlavy
a křídlem uraženým na stranu
tolik mladá a spíš má
krásná narkoleptička probuzená
do rosy zas a zas padá
ti z očí
na cestách otevřených na pole
a jenom občas zpět, skrze bahno
z oblázků a vlčího máku co spadl
ti do vlasů Jsou zase po roce
zlomení ptáci a divno ruce
šahají mi do spánku jen na
okamžik se klepu a doufám
v tvoje zahřátí, když se
s trošku smutným smíchem
ptáme navzájem, kde mají
stromy stropy a jako děti
kostrbatě nakreslení tahy
po srdci z papíru si odpovídáme
neurčitě v nebíčku
kde nehučí už žádné vlaky
a těla lidí nemají zbraně a
hodnoty jsou jen usoužené stíny se
skoro radováním nad svými výlety
představ Přejížděly mi
nehty po víčkách a odkapávaly
zpět do krve hledáme spolu nebe
přes kouř mrakodrapů a polopobledlých
polopseudojasných lamp skloněných
jste bílá slečno do smutněnkova
položená na samotě v bytě oplakávaná
telefonem s hlasem tichým jako jsou
vlasy máminky
lalala chytáš štěstí topolů a
asi i věříš na princezny a šílená
strachem do noci se mi klepeš,
když krev teče ze zaťatých nehtů
k ránu pak lásko býváš sama
až bojíš se mi do masa
vzlykat
bezbranou posedlost smrtí s
kousky rýhami propletených prachem
do dlaní a v očích slunečnice
korálků pro sedmi plakavou
tvou vůni
i když asi myslím si na moře
(vzdycháš a chutnáš solí, do křiku
racků se mi svlékáš nakonec
pohřbena pod vlnou)
na hladinu dopadají kapky
což vypřemýšlím, že pokaždé,
když jsi smutná dá se do deště
a můry zavřou oči před tichem
zase jsou rána trutnovská
padnou za kopec a hledám tě
v kopřivách a trávě však,
pod padlým křížem z olova
tvé ostny popadaly k zemi
a najdu tě tam jak ležíš
přimknutá k andělovi bez hlavy
a křídlem uraženým na stranu
tolik mladá a spíš má
krásná narkoleptička probuzená
do rosy zas a zas padá
ti z očí
kouzelná_květinka
03. 12. 2004
božínkuuuuuu...
až je mi z toho tak sladkohořce.......
je to takový šupinkovatý pohlazení...líbí se mi.....tipík:o)
...když se s trošku smutným smíchem
ptáme navzájem, kde mají
stromy stropy a jako děti
kostrbatě nakreslení tahy ....
výborný a zvláštně něžný na tebe...*
pouštní_kočka
29. 09. 2004Don´t_worry
29. 08. 2004
Wirousku, tak tohle je dechberouci a fantasticke.... musim souhlasit s Nicollette: prave jsi postoupil k dalsi mete ve Tve tvorbe... Vazne uzasny cteni. t*
tak jsem si to přečítal ještě raz
Je to něco jiného než rád čtu, z druhého pohledu je to zajímavé, upřednostňuji jasnější konce a začátky myšlenek, opakuješ tam klepání se, nehty v krvi, a pod. Sám nemám rád když se kritika zmiňuje o opakování, sám ho rád využívám :o) jen mi to tam nesedí ale jen mě :o) první kritika byla ovlivněna virtuální bitvou o barvu písma :o) stojím si za ní na 50%
Nicollete: někdo jako já? myslíš má díla nebo mě znáš? ;o)
Nicollette
25. 08. 2004morte_Anais
24. 08. 2004
ufffffff, no a já si myslel že si tak píšeš jen na chatu a ty i tak tvoříš, no je to určitě zajímavé ale nic pro mě, nazval bych to psychoidní až schizoidní
kruci...já čekala něco ukecanýho, ale tady jsi mi vyrazil dech hned několikrát...
tip