Jak se Parazol užíral Paravánem

Parazol a Paraván měli hlad. Tak se do sebe pustili. Parazol pojídal Paravána, Paraván pojídal Parazola. Parazol byl ale rychlejší, snědl celého Paravána a ještě kus sebe. Byl spokojen a řekl si, že teď by si, jsa plně najeden, s někým rád pohovořil, protože disputace po jídle náramně zlepšují zažívání, tedy pokud se nebavíte o politice, náboženství, jídle, fotbale, nemocech, harantech, filozofii, vesmíru, zákazu stání, písních Milana Chladila nebo nadýmání, což se dost často zaměňuje.

Ale ať se rozhlížel jak se rozhlížel, v celém městě nebylo živé duše, kromě v žaludečních šťavách se topícího Paravána, ale ten nevypadal, že by byl naložen pro odbornou diskusi. Parazol se šťouchl do břicha a zeptal se Paravána jestli tam je. Ten mu nakvašeně odpověděl, že je. Parazol spolkl otázku, co tam Paraván dělá. Otázka prošla hltanem a jícnem a žuchnula Paravánovi na hlavu až to zadunělo asi takhle. DUMMMM! A to to nebyla příliš těžká otázka. Těžko si pomyslet, co by se stalo, kdyby spolknul třeba JAK LZE DOSÁHNOUT VNITŘNÍHO KLIDU? nebo MÁ VESMÍR HRANICE?nebo nedejbože JE TAM BŮH?

Nicméně i CO TAM DĚLÁŠ? udělalo na Paravánově hlavě slušnou paseku. Proto se nazlobil a ryčně zakontroval obhroublým imperativem.

HOVNO! se zařízlo Parazolovi do útrob jako samurajský meč, až se mu udělalo šoufl a musel se posadit. Tak to ne, z  žaludku mi žumpu nikdo dělat nebude, pomyslel si, bojovně sevřel rty a skrz skřípající zuby vycedil SPROSŤÁKU! Které však Paravánovi jen zafičelo kolem uší a neškodně utonulo s vydatným zasyčením v žaludeční kyselině.

CHA CHÁ! křikl Paraván, cítiv, že soupeř umdlévá.

V žaludku se vše začalo kroutit, vzpínat, kručet, kypět a mlít,škvířit a bublat, bručet a kručet.

CHA CHA CHÁ! přidával na intenzitě Paraván a Parazol se jen držel za pupek, zelenal, žloutl, modral a fialověl, koulel očima a na čele mu vyskakovaly obří kapky potu. Konec se blížil. Paraván triumfoval, každá slabika se do žaludeční stěny zakusovala jako hladová piraňa.

Pak se ozvalo jako mohutné, jako hrom burácející říhnutí a Paravána už více nebylo.

Ten mi ale hnul žlučí, řekl si Parazol a pak byl zticha a už jenom myslel na to, že by si mohl koupit rakvičku.