Přítomnost

Právě jsem skouknul s mámou poslední díl Metrixu. Ona odešla a já si pustil znovu scénu od chvíle, kdy Smith skončil s Neem v Jámě. Předem chci říct, že jsem v sobě neměl nic kromě čaje a cigaret. Zkrátka žádné jiné drogy. Možná sem měl vhled, možná ne. Nevím co to bylo, ale já začal v sedě machrovat rukama do rytmu hudby při titulcích. Najednou všechno pasovalo. Všechno do sebe zapadlo. Myšlenky vystupovali a zase zapadali. Takový neustálý východ a západ slunce, akorát tisíckrát zrychlený. Mělo to dynamiku a zároveň v tom byl nekonečný klid. :) Pochopil jsem, že tu nejsem pro nic jiného než pro své vědomí, které se skládá také z nekonečného množství dalších bytostí jako jsem já. Nejsem tu pro sebe, ale pro ně. Když se raduju, radují se oni. Tak proč bych se měl zabývat sebou, když tu je další (nekonečné) množství bytostí jako jsem já. Ne, nejsem důležitý. Vlastně ano, ale ne pro sebe. Stal sem se služebníkem. A nutno podotknout, že vděčným. Nemám se už s kým přít a proč. Chtěl bych se jen podělit. Podělit o to, co mám teď v sobě. Měl jsem dokonce pocit, že stojím mimo sebe. Nebyl jsem tělem, i když sem to pro tělo (nebo vědomí) paradoxně dělal. Všechny pohyby šli najednou do rytmu hudby, kterou jsem slyšel poprvé v životě. Mohl jsem dělat všechno a bylo to všechno správně. Jsem opět sám sebou...hmm :), aspoň na chvíli. Ale tu chvíli si užívám. Řikal jsem Vám, že meditace pro mě znamená něco jinýho. Mám svou cestu a za ní jsem vděčný. Jdu meditovat a už nepřestanu......možná :)

Nejsem boj, jsem mír. Věděl jsem to vždycky, ale teď už vím proč. Znám důvod. Není proti čemu bojovat. Boj plodí ego. Čím je boj intenzivnější, tím víc sílí i ego. Najednou vše do sebe zapadlo. Mám pocit, že úlohu ega a mysli lidé dost často spojují, že mluví o jednom. Nevěděl jsem proč. Tyhle věci mi přišli oddělené. Dnes už vím proč tomu tak není. Nicméně ego nejde rozpustit. Myslím jen, že jde stát mimo něj a pozorovat, jak si hraje s proměnnými, jak je kombinuje a vyvozuje z nich miliony....triliony závěrů. Žasnu nad její dokonalostí. Nicméně si myslím, že bych nad ní nemohl žasnout, kdybych byl uprostřed ní. Boj s ní není nutný. Jakmile s ní (s ním - egem) přestanete bojovat, odstoupí od Vás. Ale k tomu, abyste to pochopili se s ní (s ním) paradoxně nejdřív musíte pustit do boje. Proto dnes už neodsoudím nikoho a nic. Vím, že vše má svůj účel. I ten nejzákeřnější nácek. :)) A tak sem se naučil radovat ze své mysli, ze svého ega (protože už nejsem své ego,....:) alespoň dokud na to zase nezapomenu :). Pravidla a konstrukce stojí někde mimo, nerozpadají se, ale člověk má daleko lepší představu o čem ego (mysl) je. Ale dá se s ním stále pracovat. Člověk do něj může zase vstoupit a odejít, kdy potřebuje. Jen už ví, jak se ego chová.......alespoň částečně :)). Nevím všechno a nejsem spasitel. Neříkám, že mám pravdu. Protože kdybych jí měl, celá hra by skončila. A to by byla škoda, ne? :)))

A ať se Vám to líbí nebo ne, láska pro mě znamená stále hodně, mám dokonce pocit, že je pro mě stejně důležitá jako meditování. Protože bez ní by meditace neměla smysl. Aneb, bylo by po hře. A bez meditace bych zase neměl co ukázat milovanému člověku. Takže medituju a miluju. Medituju, abych poznal sám sebe a miluju, abych mohl druhým ukázat, na co jsem přišel. Miluju všechny. Bez rozdílu. Zatím pořád někoho víc a někoho míň, trochu mě to trápí, ale ne tolik. Koneckonců, všechno má svůj účel, nebo ne? Chápu lidi, kteří milují jen jednoho člověka. Já bych ale dřív nedokázal dát jednomu člověku to, co dokážu teď. Láska s jedním člověkem je pro mě zatím jediný způsob, jak někomu předat to, co cítím. Proto chci milovat. A taky miluju. Abych ukázal sám sebe druhým lidem. Už nikdy nebudu milovat lidi proto, abych se dokázal mít rád, už jen lidi skrze sebe. Chci jim prostě jen dávat a ne brát. Proč bych měl taky chtít něco, o co se nechtějí podělit. Ale o tom zase někdy příště. Zkrátka........láska bez milování, ne milování bez lásky. To je důvod, proč jsem tady. Nebudu brát, chci dávat. Hra ještě není u konce, ještě jsem nic nepředal :)))