Vylíhnutí

Se vší svou silou ptáčete

skrz skořápku jak zeď

se klovu.

Kde byl jsem věky v bezpečí

před cizím světem vnějšku,

tam těsno je mi teď,

když s naléhavou rozhodností

pudů mých a tužeb změť

s vidinou nabyté svobody

křičí mi v nitru rázné "Leť!"

Dravě zdolávám bariéru,

neb chci už spatřit svět,

leč zlo, jenž se na mě zvenku hrne,

mě často vrhá zpět.

Nejistá temnota budoucnosti

mě nutí ptát se vážně:

Podlehnu síle lidské zlosti?

Zda vydrží hradba z mých ctností

zuřivý nápor společnosti.

Zda budu orlem, jemuž v oku

vždy jiskra hrdá bude plát,

či supem stále shrbeným,

jenž má navždy mršiny jen...

...žrát.

Snad je to síla zvědavosti,

chuť s životem se rvát

či vápníkem zpevněné kosti,

co do skořápky prorazilo

otvor...

Tím otvorem mě oslepují

první záblesky dospělosti.