Blázním

Blázním…….

Zklamat Tebe je jako jít rájem a nevědět o tom. Nevědět, že vše co je kolem nás stojí za to ochutnání a poznání. Člověk jen tak málo ví a mnozí ještě méně chtějí vědět. Chtít a mít je rozdíl který nás rozděluje na tábor spokojených lidí a ty druhé. My první se těšíme neustálému výsluní bez mráčků. Ty druzí se topí v nekonečné řece nevědění. Je jen těžko uvěřit, že chodíme po stejném chodníku, jíme stejná jídla, možná jen méně kořeněná a přesto jsme tak jiní. Jsme opravdu tolik odlišní? Ani ne. Jen je možná méně těch co by jim vadilo Tě zklamat. Mě by to vadilo a trápilo. Nevím kde je ta hranice vědění a právě proto jsem tak šťastný. Jsem šťastný, když si neuvědomuji do které skupiny patřím. Jedno ale vím zcela jistě Vím, že bych chtěl patřit do krajiny kam chodíš i Ty. Stál bych hned vedle Tebe, pokud bys o to jen trošku stála. Snad trošku víc.

Otevři oči a pojď semnou na louku za ranního rozbřesku, která nám tak nepopsatelně příjemným způsobem orosí nohy. Nevím jestli Tě chci zklamat, ale vím že až půjdu rájem, tak chci o Tobě vědět.

Usměj se zlatíčko, máš přece ……