Stojíme pod třešní rozkvetlou,

Ty ale nedržíš ruku mou.

Jsi můj přítel, tím zůstaneš.

Kdybys jen věděl, jak moc toho chceš…

Smutně, bez naděje, v očích sen plál

a Ty jsi zmizel v tak blizoučkou dál.

Jen krok a skok a jsem u Tebe,

daleko je však do nebe!

Má láska se snad ztratí ve víru let

V mých očích nic a nic nevidět,

žádný žár ani planutí.

ALE TO NENÍ MI PO CHUTI!

Teď se chci topit v těch zelených,

milých a klidných očích Tvých.

První Máj radostně rozkvete,

já musím však zůstat poupětem..

Jak dlouho jím zůstanu, to nevím já.

Chtěla jsem sice být jenom Tvá,

ale když přátelství, ne lásku, chceš,

nechci Tě hnát, jen klidně si běž…

Budeš snad štěstí mít větší než já

A ta, co miluješ, Ti lásku dá.

Zasloužíš si  ji, já asi ne,

Má naděje v lásku se rozplyne.