Prázdná sklenka

Vyschlá sklenka od vína,

pod ní rudá skvrna.

Na bílý ubrus vzpomíná,

čípak je to vina?

Kdysi plná, přetékajíc,

každý z ní chtěl ochutnat.

Teď jen sama, teskně stojíc,

nemůže se rozhoupat.

Rozhoupat a padnout k zemi,

jak těla padlých hrdinů.

Bohužel to možné není,

musí si nést svou vinu.

Vinu za svou obětavost,

kdy z ní každý mohl pít.

Vinu též za nevědomost,

aspoň kapku měla skrýt.

Jednu kapku moku citu,

kdy naposledy mohla chtít.

Chtít zakřičet "Lásko jsi tu?"

a dosyta ji napojit.

Inu šeptám "kapko moje",

"které rty tě hýčkají"?

Ať se vrátí, hrozen zraje

a kapky vína padají.