tři roky II

o oknu a stole

je okno, je stůl
a někdo blízkost ve slovech
plní
a někdo se rukama, nohama
brodí tím druhým
- rukama unáším, těžkám,
zvedám a pouštím ...
a nohy mi od srdce běží
a časovost těla se vymyká
věčnosti myšlenek
a chce si BÝT
- jakoby druhý díl ve mně
teprve teď
tady stál
u okna, u stolu ...
a druhému podával ruku
a srovnával krok

duše se brodí ve slovech
a věčnost je tichá
a srdce je oddychem i lávou
ale to TEĎ hmatáme skrze těla

- tohle mi
do mé snovosti
tehdy osud ostře vťal
- aby kořeny našly
své hloubky
své TADY a TEĎ

---