Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePlnou náruč mám
30. 08. 2004
2
0
1821
Autor
inblue
Občas má každý chvíle,
kdy nic nevidí tak bíle,
aby vůbec vstal a šel.
Růžové brýle hledá,
dnes pátek je? Či středa?
Zda dneska něco večeřel?
A jak kůl v plotě stojí,
i včerejška se bojí.
A chybí letmé jiskření.
Co na tom, že srdce strádá.
Zapomněl jsi na kamaráda?
Na svoje hvězdy ze snění?
Nic víc už vlastně nehledám.
A díky vám
teď plnou náruč mám.
Taková krásná báseň a já na ni přišla až teď...
"Nic víc už vlastně nehledám.
A díky vám
teď plnou náruč mám."
Tak tohle je prostě paráda***
Nespadá to sice pod mou filozofii, ale to provedení je moc dobré. Nadčasové se mi zdá spíš:
Růžové brýle hledá,
dnes pátek je? Či středa?
Zda dneska něco večeřel?
Takové metafory v absurdnu. Možná jsi to ani neměla v úmyslu, ale umí to okořenit.
Ta první strofa mi přijde ze všech nejkrásnější... hlavně ta věta..."aby vůbec vstal a šel"...na mě působí tak nějak nadčasově...je velmi silná...
Přátel si vážit máme... jistě... a těm, kteří jich mají plnou náruč... můžeme někdy (v dobrém slova smyslu) závidět...
T*