Ztracená

Nejsem filozof ani moudrý chlap,

mám jen oči a stálý hlad.

Toužím, ale nehýbám se,

jsem líný a ještě srab!

Kdysi dávno dýchal jsem v tónu lásky,

a nyní, bez nadsázky, je ztracená.

Málo jsem zalíval květ, jehož nektar

mámí duše již  tisíc lidských let!

Vláčen časem slábnu v každém okamžiku.

Zdechlina s bijícím srdcem.

Nevzdávám se, pochybuji.

Vojáci jdou zemřít do prohrané bitvy.

Jedno však jisté je!

Po noci, slunce ustrojí

svět do krásy!