Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePetule
01. 09. 2004
5
1
4991
Autor
Barbar
Co počít když jeho láska
mizí mi stále víc a víc
a moje k němu nezeslábla
nemohu dělat vůbec nic?
Když od Ní přijde, po Ní voní
já mlčím, pláču v duši jen
což naše láska kdysi byla
jen můj naivní, dětský sen?
Je možné, že ten, co je mi vším
mne náhle krutě zahodil
a ve svém srdci, můj starý obraz
zas novým, mladým, nahradil?
Proč diví se, že nehartusím
netřískám v bytě nádobí
že nedělám mu doma peklo
jak zdálo by se rádo-by?
Já miluji ho celou duší
i chyby ráda odpustím
však nechci aby se to vleklo
spíš svět, než jeho opustím.
mizí mi stále víc a víc
a moje k němu nezeslábla
nemohu dělat vůbec nic?
Když od Ní přijde, po Ní voní
já mlčím, pláču v duši jen
což naše láska kdysi byla
jen můj naivní, dětský sen?
Je možné, že ten, co je mi vším
mne náhle krutě zahodil
a ve svém srdci, můj starý obraz
zas novým, mladým, nahradil?
Proč diví se, že nehartusím
netřískám v bytě nádobí
že nedělám mu doma peklo
jak zdálo by se rádo-by?
Já miluji ho celou duší
i chyby ráda odpustím
však nechci aby se to vleklo
spíš svět, než jeho opustím.
1 názor
Spíš než svět, jeho bych opustila! Co opustila, vyhodila, nenechám se trápit... ale hledala jsem Petule a nenašla nic, ani dílo, ani kritiky (?)*/
Zvedavec...problem je....ze nase spolecnost nam dovoluje mit rad jenom jednoho/jednu......coz si myslim osobne, ze je velka skoda....:-)
rád-rada môžem mať a aj chcem mať i v našej spoločnosti koľko Ahoj :-)
mať rada môžem i tu koľko len ľudí chcem, lenže iba po určitú hranicu (myslím si), inak v TEJTO spoločnosti už aj ubližujem. A ak niekto sa rozhodne mať rád niekoho iného tak, že odíde od pôvodného partnera, NAŠE rodiny sa rozpadajú.
Ale keď sa držím toho, že môj partner mi nepatrí, mohlo by to byť predsa ľahšie.
v tej spúste avíz, na ktoré som neragovala, mi uniklo aj toto :-)
nie že by som tak žila, lenže to, čo sa nám zdá normálne a čo nemiestne, by mohlo byť aj inak
Lebo kdesi na Spektre uvádzali dokumnetárny film o inom spôsobe života, kde toto zraňujúce nemuselo byť, a ak, tak predsa menej...
kdesi v nejakej oddelenej časti Číny žijú takto - základom rodiny sú ženy, deti patria do rodiny...muži, keď dospejú, patria do rodiny najstaršej ženy v roidine, kam patrí i ich matka. Ženy úplne normálne menia mužov, s ktorými žijú - žijú s nimi len načas a potom sa rozídu, nie je to zväzok, lebo muž stále patrí do rodiny najstaršej ženy, tam, kde sa narodil - je to stretnutie a potom túto ženu navštívi zas iný muž - do rodiny ženy patria len deti, ktoré sa jej narodia. Deti sa vychovávajú spoločne, "nepatria" tiež žene, ktore sa narodili.
Žijú inak, ako my, ale sú s tým spokojní a zdá sa, že žijú bez sporov, závisti, je tam snáď menej žiarlivosti. No, choroby sa možno šíria viac, to je negatívum. Ale model si menej "privlastňuje " lásku.
Je skutočné hodné obdivu, ak si niekoho chcem "privlastniť", pripútať k sebe? Teoreticky - lásku môžem cítiť ku hocikomu, je to mínus, je to niečo naozaj zlé? A ak mám niekoho rada, prehrešujem sa tým voči iným? Nie je možné prežívať lásku zároveň voči viacerým ľuďom? Bez toho, aby som iného zradila, nemôžem mať rada i ďalšieho?
teoretizujem
zamýšľam sa, nakoľko je všetko to, čo prijímame, naozaj dané, nutné, prečo tak občas trpíme aj týmito vecami
teoretizujem
zamýšľam sa, nakoľko je všetko to, čo prijímame, naozaj dané, nutné, prečo tak občas trpíme aj týmito vecami
avízo PETULE :-)
BARBAR
jestli jsem to dobře pochopil
(a je to monolog Koskenkorvy poté, co On potkal Filnlandii)
tak je to ale nádherně neotřelé!
8^)
Hehe, připomnělo mi to věci, který sem dřív psala...hlavně stylem, takový povídací :-)
Napsala bych "po Ní voní" ne po Ni......a jinak tohle je vážně hrozný, pošli ho někam....:o)