Jo, to by měli, ale směřují k tomu? Když se podíváme na děti ze základní školy, jak se rvou o bombóny, myslím, že to braní se naučili mnohem lépe...
Ja jo lidi by se meli ucit davat a brat , milovat a tvorit a taky by se meli naucit umirat aby se mohli znovu narodit novejsi a krasnejsi ..Sem strasnej Hipík "-D ale bylo by to fajn ne kdyby nemysleli jen na sebe a na prachy !?
Dnešní vztah ke smrti je tak podivný proto, že jsme se odtrhli od starého mýtu a ještě nepřimkli k novému - visíme v tomto ohledu ve vzduchu. Hřbitovy jsou plné křížů - symbolů starého mýtu. I totální ale nebojovní ateisté bývají pohřbeni pod starým symbolem - protože nový ještě nebyl zaveden. Mimochodem komunismus a fašismus - kolik hrobů bylo v té době označeno symboly jejich slabého mýtu?
Možná není možná se "přomknout" k novému mýtu, protože ten starý se ještě drží a i když běžnému čechovi náboženství nic neříká, ve světě je pořád většina lidí věřících. A vůbec- proč náboženství? Každý přece musí v něco věřit a bohové to být nemusí. Každý musí vědět proč žije a proč má zemřít. Kdo to neví,měl by nutně k nějakému náboženství přejít, jinak může být světu nebo sám sobě nebezpečný... A k jaké víře myslíš,že lidstvo směřuje? Máš na mysli nějaký konkrétní nový "mýtus"? Napadá Tě,co by mohlo být novým "symbolem"?
Repulsion: Plácnutí přes zadek? Odstřihnutí pupeční šňůry?
Ve skutečnosti nic nového nevzniká z ničeho. Člověk zkrátka a dobře vstřebává nejrůznější vjemu a informace, z čehož pak časem může povstat nová kvalita. Ten proces je v principu celkem jednoduchý.
Pokud jde o vidinu světla před smrtí - přikláním se k názoru, že se jedná o jev vznikající - stejně jako třeba sny ve spánku- v důsledku změněné činnosti mozku v klinické smrti + působení endorfinů + naučené očekávání dotyčného. Opět žádná velká záhada.
Repulsion: Hmm, když to bereš vědecky :-) Také jsem si tak před rokem dokázala vše odůvodnit. Ale třeba zázrak života... Co dá dítěti ten impuls, aby začlo dýchat a žít? Ano,má už vše potřebné pro život, všechny tělesné funkce se mohou rozeběhnout,ale ten okamžik,jak? ...Třeba člověk po úrazu elektrickým proudem má také tělo nijak nepoškozené a schoplné všech funkcí,ale impuls k životu už mu nikdo nedá (pokud se nepočítá elektrošok)...
Repulsion: A co třeba lidská fantazie? Že lidé dokáží vymyslet něco jiného, něco,co předtím nebylo, nikde to uložené neměli...
Je vidět, že jsi racionální člověk. To je fajn,ale nějaké jevy se dají vysvětlit rozumem jen stěží nebo přibližně. A vidina světla po smrti,kde na duši čekají se opakuje......
Paranoicus: :-) díky.
Já nevěřím v nic. Buď vím nebo nevím. Maximálně mohu něco považovat za pravděpodobné, jedná-li se o hypotézu podloženou věrohodnými vědeckými důkazy.
Považuji například za velice pravděpodobné, že život povstal z náhodného uspořádání chemických sloučenin. Považuji za pravděpodobné, že lidská "mysl" je pouze shluk informací uložených v mozku. Nic víc.
_JiKo_: Je to modrý, protože zde chybí takové to zaškrtávátko, kterým by se to jinak dalo obarvit na žluto.
standafakr: ... a chtěl bys těm lidem dopřát ten nezapomenutelný zážitek z toho, jak se člověk před očima změní v něco tak nepopsatelně strašného, že se bez toho většina horrorů nedokáže obejít?
Nemohu se dočkat toho, až se jednou kolem mě nakupí příbuzenstvo, který už ani nebudu znát jménem, budou mě očumovat, dusit mě tou zbytečnou pozorností, a já ani nebudu mít dost síly, abych jim řekl "Vypadněte na chvíli, chtěl bych umřít v klidu" ...
A proč to nemám modrý já?
Je z Vás někdo po infarktu?
Babička říkávala: jsme tu jen na besedě;
během sto let se vymění takřka celá lidská populace
a
Brána svatopetrská je lidská hlava...
Ono ani tak nejde o to zda je něco po, ale zda neodejdeme s pocitem, že předčasně, že jsme mohli něco udělat lépe
Jinými slovy:pokud má člověk svědomí, měl by se ještě za života smířit sám se sebou
Tohle přece dokáže víra...jakákoliv nespecifikovaná
nepleťme si ji prosím s nadějí ;)
von_Tikowitz: Ano, taky si myslím, že by člověk měl žít pro každý den, jednat tak, aby si sám sebe vážil a až bude odcházet si mohl říct, že udělal pro svět,co mohl a nemusí to být žádné velkolepé činy.
Hanee: Já taktéž děkuji a jsem ráda, že sdílíš moje buřičství! Jinak... každý se musí s odchodem bližního vyrovnat sám, ale většině lidí pomůže sdílená strast na tom pohřbu. Myslím pokud lidé skutečně chodí se na pohřeb rozloučit a ne drbat a očumovat... Nedávno umřel bráchův kamarád - v patnácti. Vesnice se zachovala jako banda slepic a všichni očumovali u oživování, roznášeli vše možné a i ti,kdo ho viděli jednou v životě mleli kde mohli: "To je hrozný, víš, kdo umřel?..." Když jsem to slyšela pětkrát v autobuse mezi úplně cizíma (více méně), styděla jsem se za lidský pokolení...
Paranoicus: No,... já jsem se nasnažila moc ten článek ovlivňovat svými názory,ale nějak se mi to vymklo z rukou :-) Vím, že nemůžu vše svádět na spotřebnost společnosti a že je to ohrané téma,ale příroda tak uklidňuje a rozprostírá mír v duši...
Taky bych chtěla umřít v klidu. Vlastně si ideální smrt představuji jako když babička odejde do lesa (já vím, jsem s tím hrozná) a v pohodičce asketického poustevnictví se vyrovná se vším,co se týkalo jejího života,napíše vzkazy svým blízkým, opře se u stromu, zavře oči a s úsměvem na rtech vydechne naposledy.
Paranoicus: Jo, děkuji za příklad na začátku. Pro jaké kultury je to charakteristické? Nějak v tom plavu.
Repulsion: Nemyslím,že smrt je zase takové tabu. Moderní technologie se zabývají zkoumáním posmrtných stavů a ti,co zažili klinickou smrt vypovídají to samé. Dokonce to, co bylo zapsáno už za keltů! Možná je víra v reinkarnaci jen trik,jak si smrt představit,ale mě se zdá celkem logická. Mozek odumře s tělem,takže si nebudeme moci zachovat informace do dalšího života,ale duše,ta se nemůže nikam ztratit, je jako elektrický výbojek,který začíná život. Už když je plod v těle matky,tak se do něj formuje a po porodu se učí ovládat nové tělo.Možná to jsou fantasmagorie,ale mě se to zdá jako nejlepší možnost,kterou si ten zázrak života a smrti lidstvo vysvětluje.
Tak si holka vyber je smrt tabu nebo není? Sama nahoře píšeš:
"Dnešní děti města nevidí umírat ani zvířata natož staré lidi v nemocnicích, neznají smrt. "
A duše je báchorka a i kdyby nebylo, co to změní? Důležité je přece vědomí a to, jak sama píšeš, se smrtí vymaže. Tak proč se upínat k nějaké tupé, vygumované duši?
Pro někoho je,pro někaho ano. Pro mě ne. (smrt a tabu myslím :-) )
Třeba duše není tak tupá, třeba je něco víc, třeba se něco nevymaže.... každý věří něčemu jinému. V co Tedy věříš Ty,když nesouhlasíš s existencí duše jako takové?
V některých primitivních kulturách je například zakázáno vyslovit jméno zemřelého, aby se tím nepřivolal, protože mrtví jsou tam považováni za nepřátele. Někde to prý řeší tak, že člověku po smrti okamžitě změní jméno, aby nebyl přivolán ani nedopatřením. To jen například.
Jinak ale z celého příspěvku čouhá nekritický obdiv ke všemu nedokonalému ("přírodnímu") a hluboké opovržení čímkoli, co by mohlo připomínat kulturu, zejména tu naši. Ono se přímo nabízí, že úpadek vztahů je nevyhnutelným následkem technického a kulturního pokroku, ale je to jen další tragický (možná kýmsi i záměrně šířený) omyl.
Jak zpívá Nohavica, se smrtí se smířit nelze. Jak také? Jak se vyrovnat s něčím, co, ač nevyhnutelné, jednou zlikviduje všechno, co jsem? Eixstují jen různé triky - třeba právě víra v posmrtný život. Smrt popírá mne, tak já popřu pro ji. A je to. Vyhrál jsem! Opravdu?
Pravdou ovšem je to, že dnes je téma smrti víceméně tabu - teda přesněji řečeno téma smrti, která se nás přímo dotýká. Jinak v televizi apod. je samozřejmě smrti habaděj - ale to je právě ono. To je smrt která se nás "netýká". Je to další z těch triků - vidíme smrt lidí, ke kterým nemáme žádný vztah a v nitru se nám rozlije kromě trochu té úzkosti a soucitu takový trošku vítězoslavný pocit - zase jsme měli kliku! My ne - to oni (myslím, že o něčem takém zpívají Motorhead).
Hodne zvirat jde umrit v ustrani aby je nevideli ostatni a aby na to meli klid. Ja az budu umirat chci mit kolem sebe spoustu lidi co by se na me smali na cestu. Ale bojim se bolesti a taky ze tam nikdo nebude, ze si nikdo nevzpomene. Jenom doufam ze predtim ani potom nikdo nebude sam.
no já věřím, že až umřu - prostě jenom zhniju a budou ze mě kytky nakonec, anebo posyp na zimu když se rozhodnu pro přátele žehu.
Nemyslím, že bych se bál smrti a kdyby, stejně nebudu chodit na pohřby abych natrénoval odolnost.
ps: strach ze smrti máš jen když umíráš dřív než jsi sám chtěl. doufám, že až budu stár kdesi plesnivět v důchoďáku, budu se na ní těšit...na ten odpočinek po životě...
Paranoi proč to máš modrý a co je to vůbec moderovaná diskuse, autor může mazat co sem nepatří?
Písmák