NA NEBI PODIVNÉ VÁLKY-14

Zadní střelec ve dvoumístném německém stíhacím letounu Me-110 vytřeštil oči, když přes horní část kabiny spatřil pár metrů nad sebou objevit se francouzskou stíhačku Curtiss. Ještě více užasl, když ona letěla kabinou dolů a on zřetelně viděl v jejím kokpitu pilota.
I seržant Michel Vencl byl notně překvapen i zároveň vyděšen. V poloze nohami vzhůru, zkoprněle se po dvě vteřiny, které mu připadaly minutami, díval na podlouhlou prosklenou kabinu nepřátelské stíhačky. V ní viděl oba německé letce. Pilota i zadního střelce. Oba dva na něho rovněž hleděli, přičemž střelec začal manipulovat svým pohyblivým kulometem.
„Proboha! Vždyť jich tu je nejmíň deset!“ proběhlo Venclovi hlavou, poté co rychle přehlédl zrakem formaci Me-110. Přitom provedl divoký manévr, což se stalo ve stejný okamžik, kdy na něho počal střílet jeden ze zadních střelců. Dalším manévrem se dostal pod formaci německých stíhacích letadel. Rychlým otáčením hlavy do stran postřehl, jak některé stíhačky se na něho stáčejí. Lehce přitáhl řídící páku, načež vypálil krátkou dávku na letoun, co byl předním o něco výše. Poté bleskově strhl Curtisse do strany. V jeho blízkosti vzápětí prolétl svazek bílých trasírek od kanónů a kulometů, které výhružně zdobily předky Me-110.
Do řevu leteckých motorů se tu a tam ozývala střelba. Formace německých stíhaček přestala brzo existovat a na obloze se rozpoutala honba za osamělou francouzskou stíhačkou. Vencl začal pociťovat stružky potu, jak mu stékají po těle. Zároveň neustále prováděl se svým letounem prudké i divoké manévry. Občas na chviličku stiskl palcem spoušť, to když se dostal na zlomek vteřiny do výhodné střelecké pozice.
„Z tohohle nevyváznu!“ pomyslel si, když z boku do trupu Curtisse zabubnovala sprška kulek. Rychle učinil výkrut, zakončený ostrou klesavou zatáčkou. Po své pravé straně vzápětí postřehl se mihnout jednu německou stíhačku, načež pravé křídlo inkasovalo zásahy od pálícího zadního střelce. Při dalším manévru náhle uviděl před sebou dvojici Me-110, které letěly přímo na něho. Prudce strhl let do strany dolů. Zároveň se ve předcích útočících stíhaček zablesklo. Letoun se zatřásl, jak na něho dopadla sprška střel. V tu chvíli Venclovi vyschlo zcela v krku a přitom pocítil studený pot, jak mu stéká po zádech. Rychle se vzpamatoval, přičemž se rozhlédl kolem sebe. Uviděl několik nepřátelských letadel v různých vzdálenostech kolem sebe. A opět byl jeho Curtiss palbou zasažen.
Řídící páku už držel naprosto křečovitě. Pot se z něho nepřetržitě řinul. Neměl tušení, jak dlouho už dlouho před německými stíhači uniká. Při opětovném únikovém manévru se přiblížil ze strany k jedné Me-110. Hned dostal do zaměřovače její bok a stiskl spoušť. Vše co mu zbylo v kulometech bylo hned vzápětí vystříleno. V jednom ze dvou motorů německé stíhačky se objevil záblesk, po němž vyšlehly plameny. Vencl však musel urychleně unikat. Při pohledu za sebe poté postřehl nejenom německý stíhací letoun, ale také dvojici stíhaček. V nich rozpoznal francouzské stíhačky Morane–Saunier MS-406. A tak se na obloze změnila zcela situace. Německé stíhače začali honit francouzští stíhači.
 Naprosto vyčerpaný Vencl v prostříleném stíhacím letounu směřoval k letišti. Začal si připadat jako ve snách. Teprve teď mu postupně docházelo co prožil. Když kola podvozku dosedla na sněhem pokrytou letištní plochu a Curtiss se zastavil, tak jej definitivně opustily síly. Chvíli se díval na pomalu dotáčející se listy vrtule, načež mu spadla hlava na hruď. To už se u letadla objevili mechanici, kteří ho hned z kabiny vytáhli. Přitom si plně uvědomil, co to znamená se podruhé narodit.
KONEC ČTRNÁCTÉ ČÁSTI