Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRůžové vize
Autor
Karabekian
7 hodin ráno. Chci vstát z postele, ale tělo mě zradí a já končím na zemi.. Všechno mě bolí, každičký sval, každičký kousek mého těla.. To z toho včerejšího tělocviku – začala škola a já po týdnech flákání a válení se v posteli skoro umírám při sebevětším pohybu, natož tak po dvou hodinách běhaní, skákání a dalších přiblblých činnostech. S ranním optimismem si dávám předsevzetí, že ta cigareta, co jsem si včera večer zapálila, byla poslední. Že to pivo, co jsem si dala, bylo poslední. Že budu
chodit běhat. Budu cvičit. Budu jíst zdravě..10 hodin. Po dvou hodinách strávených ve škole, po dvouhodinovém usilovném přemýšlení, začínám mít poněkud otrávenou náladu. Žaludek se nenápadně ozývá a říká si o dávku jídla. Vyndávám tedy z batohu nějaký ten
suchar a jablko. No, rohlík se salámem to sice není, ale hlad je hlad..12 hodin. Obědová přestávka. Čtyři hodiny za mnou a ještě další čtyři přede mnou. Všichni kolem si odbíhají zapálit, div že nesprintují za další dávkou nikotinu. Já svádím sama se sebou urputný boj a říkám si, že snad něco vydržím.
14 hodin. Další dvě hodiny za mnou. Jsem totálně přesycená informacemi. Kecy o maturitě, jež vedou všichni profesoři v každé hodině, bludy o tom, jak se musíme snažit, že máme před sebou nejdůležitější rok, už mi silně lezou krkem. Kvák. Hlava mi třeští, při každém pohybu se ozvou namožené svaly a připomínají mi tak stav mé fyzické kondice. Začínám všechno vidět černě.
16 hodin. S totálně otrávenou náladou konečně opouštím školu. Hlad mám, že by se dal krájet. Mám chuť na pořádný flák masa a kupu hranolek k tomu. A taky že si ho dám, až se konečně doplahočím domů! Kašlu na životosprávu. Kašlu na běhání. Kašlu na předsevzetí. Jdu si zapálit!!!