Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRozhovory
11. 06. 2006
1
0
2287
Autor
Debbi
Postrádám mrtvé na své cestě.
Maminku, tátu, své tři bratry.
Jsem jediná co přežila...
Tak tohle není spravedlivé!
V noci pak mívám divné sny.
Jsem zase malá - s culíkama,
a maminka mne hubuje.
Nevím již za co, mrzí mě to.
Tatínek přijde večer domů
a často bývá unaven.
Však pohladí nás - usměje se.
Jsme jeho děti...
Hovořím často ke svým mrtvým.
I oni se mnou hovoří.
A to mě děsí -
...jsem také mrtvá?
...věřím tomu, že když se člověk ze všeho tíživého vypovídá, může jít teprve dál...
Proč ty otazníčky??? Prostě se mi zdá, že ten styl je pro tebe typický...leda že bych si tě s někým spletl:o(
...ne, nespletl sis mě. Ty otazníky? Trochu mě zarazilo to "to ty ráda"... Možná bych měla svůj negativní styl přehodnotit. Dá se psát i o krásných věcech. Jenže, když se člověk potřebuje vypovídat více z něch co ho tísní...