Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVe stínu zoufalství
08. 09. 2004
8
0
3211
Autor
Atrament
Tuto věc bych rád věnoval Isabell, jako odpověd na její kritiku mojí povídky \"Nejhorší smrt\".
Neřekl bych, že jsem k tomuto zásadnímu rozhodnutí dospěl nějakým okamžitým citovým pohnutím. Dalo by se říct, že šlo spíš o dlouhodobější celkový stav mojí mysli. O klasický vnitřní souboj rozpolcené osobnosti. Postmoderní variace na téma "být či nebýt". Aneb jak Romeo spadl z balkónu a Julii stáhl sebou. Na misky vah dopadlo poslední zrnko a ručička definitivně ukázala směr. Rozhodl jsem se zemřít.
Jenomže se ukázalo, že moje celoživotní nechuť k plánování a organizování je mi i při této příležitosti vydatně na překážku. Hned první zásadní problém, který spočíval v určení způsobu, mě stál několik dní perného uvažování.
Jako první jsem vyloučil možnost, že bych se oběsil. Jednak mi tento způsob smrti připadá poněkud nepohodlný, ale i po celkové estetické stránce není příliš působivý. Navíc se to okolo mně poslední dobou věší jako o život, takže zrovna originální bych taky nebyl. Nehledě k faktu, že se často v poslední chvíli objeví nějaký ten dobrosrdečný idiot s nožem v ruce a zachrání vám život. Život? Pomalé hnití!!
Taktéž otrava nepřicházela v úvahu. Léky jsem nikdy nijak zvlášť nepotřeboval, tudíž mé znalosti v této oblasti jsou omezeny na Paralen a Brufen. A to ještě z doslechu. Což, jak sami uznáte, moc dostačující není. A od té doby, co jsem si nevědomky připravil smaženici z prudce jedovatých, vlastnoručně nasbíraných, hub, mám podezření, že jsem vůči jedům imunní. Co by totiž někoho jiného údajně zabilo, mě způsobilo ani ne hodinový trip.
Jako první jsem vyloučil možnost, že bych se oběsil. Jednak mi tento způsob smrti připadá poněkud nepohodlný, ale i po celkové estetické stránce není příliš působivý. Navíc se to okolo mně poslední dobou věší jako o život, takže zrovna originální bych taky nebyl. Nehledě k faktu, že se často v poslední chvíli objeví nějaký ten dobrosrdečný idiot s nožem v ruce a zachrání vám život. Život? Pomalé hnití!!
Taktéž otrava nepřicházela v úvahu. Léky jsem nikdy nijak zvlášť nepotřeboval, tudíž mé znalosti v této oblasti jsou omezeny na Paralen a Brufen. A to ještě z doslechu. Což, jak sami uznáte, moc dostačující není. A od té doby, co jsem si nevědomky připravil smaženici z prudce jedovatých, vlastnoručně nasbíraných, hub, mám podezření, že jsem vůči jedům imunní. Co by totiž někoho jiného údajně zabilo, mě způsobilo ani ne hodinový trip.
Na chvilku mě zaujala možnost skoku z nějakého vysokého objektu. Byla by to nádhera, aspoň na chvíli letět. Aspoň na malou chvilku být doopravdy úplně svobodný. Pak mě ale napadlo, že tváří v tvář přibližující se zemi bych si to mohl rozmyslet. Anebo ještě hůř. Co kdybych dopadl a přežil? Rozfašírovaný na kaši, ale živý a třeba do konce života neschopný pohybu? Úplná živá mrtvola. Nemohl jsem při tom rozjímání nevzpomenout jistou sličnou dívčinu, která mi na otázku jaký způsob smrti považuje za nejhorší odpověděla:" Ubodání jelením lojem!!"
Nakonec jsem si odsouhlasil, že si ustřelím hlavu. Je to rychlé, efektní a na rockově-metalové scéně pomalu bráno jako jistý způsob přirozené smrti. Vzpomeňme například na Kurta Cobaina, či Deada z norských Mayhem.
Takže způsob bych měl. Ale teď tu byl další problém. A tím bylo určení vhodného místa. Zvažoval jsem různé možnosti a kupodivu jsem na to šel docela systematicky. Nejprve jsem vyloučil veřejné prostranství. Nemusím přece budit nejaký zbytečný rozruch. Navíc se mi v hlavě, kdoví proč, usadila myšlenka, že by mě jakožto čerstvou mrtvolu, mohl pochcat nějaký pes. A to bych nesnes. Ačkoliv uznávám, že by to byla pěkná symbolická tečka. Takže zbývalo "uvnitř". Poté co jsem vyloučil hospodu, práci a kámošův byt, zbyla jediná možnost. Rozhodl jsem se tedy pro domácí prostředí.
Měl jsem tedy místo i způsob. Pozornější čtenář už ale určitě přišel na další drobný zádrhel. Ano! Chybělo mi to nejdůležitější. Zbraň. Naštěstí je jeden malý obchůdek se zbraněmi hned naproti přes ulici. Kdysi jsem v něm ukradl nůž, ale to už je dávno a od té doby se tam změnil prodavač. Mohl jsem tedy směle vyrazit na nákup.
Vstoupil jsem do obchůdku, zvonek nad dveřmi zacinkal a prodavač zvedl oči od novin.
"Dobrý den. Budete si přát?"
Chvíli jsem bloudil očima po vitrínách a regálech nacpaných smrtí a pak jsem nesměle řekl:"Potřeboval bych nějakou pistoli."
"Samozřejmě, máme tu velký výběr. Například tady ta je výborná." zalovil prodavač v přihrádce a položil na pult nádhernou nablýskanou zbraň.
"Co stojí?" zeptal jem se a on mi to řekl.
"Nebylo by něco menšího a levnějšího? Potřebuju něco, čím bych si mohl, řekněme, ustřelit hlavu."
Jenom na chvilku zamžikal očima, ale byl to profesionál každým coulem.
"Ale ovšem. V tom případě bych si vám dovolil doporučit tento model. Je vysoce spolehlivý. Jako dělaný pro vaši potřebu." drmolil, zatímco lovil z přihrádky další zbraň. Už ne tak nádhernou a nablýskanou.
"Kolik?" zeptal jsem se opět a on mi opět odpověděl. Byla sice levnější, ale pořád dost drahá. Zvlášť když si člověk uvědomil, že z ní bude střílet jenom jednou.
"Splátkový prodej asi nevedete, co?" zeptal jsem se zkusmo.
"Obávám se, že ve vašem případě by to nebylo vhodné řešení." stále ten profesionální úsměv.
"No co se dá dělat. Ale stejně jsou to nekřesťanské prachy!" brblal jsem a v duchu se utěšoval, že je to investice na celý život.
"Dobrý den. Budete si přát?"
Chvíli jsem bloudil očima po vitrínách a regálech nacpaných smrtí a pak jsem nesměle řekl:"Potřeboval bych nějakou pistoli."
"Samozřejmě, máme tu velký výběr. Například tady ta je výborná." zalovil prodavač v přihrádce a položil na pult nádhernou nablýskanou zbraň.
"Co stojí?" zeptal jem se a on mi to řekl.
"Nebylo by něco menšího a levnějšího? Potřebuju něco, čím bych si mohl, řekněme, ustřelit hlavu."
Jenom na chvilku zamžikal očima, ale byl to profesionál každým coulem.
"Ale ovšem. V tom případě bych si vám dovolil doporučit tento model. Je vysoce spolehlivý. Jako dělaný pro vaši potřebu." drmolil, zatímco lovil z přihrádky další zbraň. Už ne tak nádhernou a nablýskanou.
"Kolik?" zeptal jsem se opět a on mi opět odpověděl. Byla sice levnější, ale pořád dost drahá. Zvlášť když si člověk uvědomil, že z ní bude střílet jenom jednou.
"Splátkový prodej asi nevedete, co?" zeptal jsem se zkusmo.
"Obávám se, že ve vašem případě by to nebylo vhodné řešení." stále ten profesionální úsměv.
"No co se dá dělat. Ale stejně jsou to nekřesťanské prachy!" brblal jsem a v duchu se utěšoval, že je to investice na celý život.
A tak tu teď sedím v pokoji. Ze zdi na mně kouká Chuck (R.I.P) a na stole leží zbraň. Hned vedle je list papíru a na něm stojí: "Drazí pozůstalí." Ano, snažím se napsat dopis na rozloučenou. Ale vůbec mi to nejde. Jednak nevím komu ho mám adresovat a ani mi není jasné, co bych měl vlastně napsat. Že už jsem neunes ty sračky ve kterých žiju? Že jsem neuměl žít s holkou, kterou jsem miloval?
Pustil jsem si Freezing Moon. Na kuráž. A při vzpomínce na Deada, jsem pod oslovení dopsal jedinou větu. Pak jsem si tu zasranou hlavu ustřelil.
"Jasná sebevražda." konstatoval lékař a pokynul dvěma saniťákům, aby tělo naložili na nosítka a odnesli. Jeden z přihlížejících policistů si všiml papíru na stole. Vzal jej do ruky, přečetl a zavolal na kolegu:" Podívej se na tohle! To musel být nějaký magor! Napsal tady: Drazí pozůstalí, omlouvám se za všechnu tu krev."
A tak jsem zemřel.
"Jasná sebevražda." konstatoval lékař a pokynul dvěma saniťákům, aby tělo naložili na nosítka a odnesli. Jeden z přihlížejících policistů si všiml papíru na stole. Vzal jej do ruky, přečetl a zavolal na kolegu:" Podívej se na tohle! To musel být nějaký magor! Napsal tady: Drazí pozůstalí, omlouvám se za všechnu tu krev."
A tak jsem zemřel.
Umírání je pořád stejný. Všudypřítomný. Nezáleží na způsobu.Výsledek je jen jeden.Nevím, jestli je osvobozující, ale rozhodně si myslím, že se s tím nemáme párat.
T
Hele tohle jsem nedočet.
O vybírání sebevraždy tu bylo psáno bohužel až moc.
Zřejmě jsem přišel o pointu, ale tak jak tak.
Nejsi oroginální, ba co víc, začátek je tuctový.
člověk se potřebuje občas zabít (i když jen literárně), což?
dobils mě :o)
tipiiik
Tak dobre jsem se uz dlouho nenasmal. Vazne dobrej napad. Sice nevim, jestli ti ten tip k necemu bude, kdyz uz jsi po smrti, ale stejne ti ho dam.
Díky všem!!! naprosto jste mě dostali, protože jsem to napsal během oběda a pouze za účelem uvedeným v prologu. Takže mě ani nenapadlo, že to vůbec někoho pobaví. Ale jsem rád...
dobrosrdečný idiot s nožem v ruce a zachrání vám život.
Život? Pomalé hnití!!
Byla by to nádhera, aspoň na chvíli letět. Aspoň na malou chvilku
být doopravdy úplně svobodný.
Tohle je opravdu nej.
"Obávám se že ve vašem případě by to nebylo vhodné řešení."
A u tohohle jsem se opravdu krásně nasmála:)
Celkově moc líbí, moc se s tím nepářeš...hodně mě zaujala věta "Pak jsem si tu zasranou hlavu ustřelil." Tou bych to celý ukončil...*
vůči formě žádné připomínky, text má spád, je využito krátkých vět, nelíbí se mi obsah, ( nemám rád sebepoškozování ) ale tímto neznehodnocuji a vcelku i chápu, možná by snad prospěl nějaký náznak toho, proč si chceš ustřelit hlavu, protože pak to má jen patu, ale jinak je to napsáno slušně