Slepé střevo meditace

Je to až neuvěřitelné, co se mnou dokáže jeden film udělat. Ano, hádáte správně, opět mě rozprášil Metrix. Teda, jestli je to to správné slovo. Je v tom neskutečná harmonie a energie. Úplně cítím, jak mi celým tělem projíždí energie. Hlavně kolem oblasti srdce. Velká a silná hra s energií, mám potom pocit, že neexistuje nic, co bych nedokázal. Všechno se stává realitou v jednom okamžiku. Realitou, kterou sám tvořím. Je obtížné ten stav popsat a úpřímě, všechno, co bych sem napsal by mi připadalo jako pravda. Nebo snad je? Možná odpadají negativní emoce, ale i ty, když na ně pomyslím, nejsou v rozporu s tím co cítím. Je v tom zkrátka všechno. Jen je mi záhadou, že se přitom neusmívám, ale naopak se tvářím přísně a klepou se mi ruce. Bojím se cokoliv říct, aby se ten stav nevytratil. Koukám kolem sebe a všechno je přirozené a svěží. Jen si myslím, že to není všechno. Že hra s energií je předzvěstí něčeho důležitějšího a že bych teď neměl být tak veselý a nechávat se tím stavem pohltit. Možná předzvěstí meditace, možná úplně něčeho jiného, nebo něčeho podobného. Možná už to meditace je, ale mě se zdá, že se dá dosáhnout ještě něčeho hlubšího. Cítím to. Ta zvláštní vyrovnanost je skoro hmatatelná. Věřte mi, opravdu není nic, co bych odmítal nebo přijímal. Nic. Všechno má najednou svůj účel. Ne, teď nemyslím na ten film, ani se nechytám myšlenek. Ty příčiny a následky vidím před sebou, ale slovy se to popsat nedá. Jakmile bych začal popisovat a hledat souvislosti a příčiny, všechno by se vytratilo. Není zkrátka co měnit. Všechno je dokonalé......stav mě pomalu opouští, ale vím, že by nemusel, kdybych to teď nevyslovil. Kdybych tu myšlenku, která mi prošla hlavou a kterou sem hodil na papír,...kdybych jí nechal být a nezabýval se jí, nic by se nezměnilo. Cítím zvláštní chvění v celém těle a třesou se mi ruce. To chvění je tak jemné, že ani není vidět. Jen ty ruce se klepou docela dost. Myšlení tu nemá co dělat, je to jen nástroj, který mi v tuto chvíli říká, jak se píše. Teď sem se kouknul do zrcadla a musím říct, že to, že se mračím bylo jenom zdání, mám výraz jako obvykle. Jen koutky sou mírně zdvihlé nahoru :). Ale nebudu Vás zatěžovat popisem svého těla. Nevzpomínám, neplánuju a je tu jen čirá přítomnost. Nehledám ve své mysli nic. Není k tomu důvod. To je možná důvod mého stavu a taky to, proč vždycky do půl hodiny zmizí. Začnu zase zaplouvat do obyčejného světa. Zamilovanost je tomuhle hodně podobná, ale tohle je intenzivnější. Má to větší dynamiku. Je v tom klid. A přitom se to nevylučuje. Dynamika a klid v takové harmonii.........možná je to tím, že energie dodává dynamiku a ta dynamika se soustředí jen na udržení klidu v těle. Je to zvláštní pocit, plný radosti a přitom klidného spočívání. Ten stav trval cca. půl hodiny. Ta nejintenzivnější část je za mnou. Přesto ten stav ještě doznívá. Ne, nebudu Vás dál trápit výlevy. Ostatně píšu skoro to samé jako před cca. 14 dny, takže mějte se krásně, já se dneska určitě mít budu :)