Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Cítím

10. 09. 2004
4
0
884
Autor
LucyH

Pokud to někoho z vás bude nudit nebo štvát. Tak to dál nečtěte. Jsou to moje osobní pocity a jestli máte jen spoustu uražek a nadávek na mou adresu díky tomuhle dílu, nechejte si je pro sebe, protože i bez nich se cítím hodně špatně. Díky

Jak moc rychle ubíhají hodiny a která z nich je vlastně bez viny?

Která z nás nikdy necítila lásku, co ji spalovala hluboko uvnitř?

 

Vím co říkám, mám strach.

Jsem nejšťastnější a zároveň nejsmutnější a nejustrašenější holka pod sluncem.  

 

"Když tě vidím stát v tom modrým tričku, s náušnicí a kouzelným úsměvem, rázem vím, že je mi jedno co přijde zítra nebo za sto let. Vím jen, že nic co se mezi námi stane nebudu chtít vzít zpět." 

 

"Jsi všechno co jsem kdy chtěla, jsi všechno co jsem nikdy neměla.

Každá z nás to někdy pocítí."

 

"Přišla jsem na praxi, znuděná prostředím, najednou jsi mi zaklepal na rameno a všechny moje předsevzetí o tom, že už nikdy nechci milovat zmizely spolu s tvým pochmurným výrazem, co jsi měl, než jsi mě pozdravil."

 

"Připadám si jako hlídací pes, žárlím na každou, která se na tebe jenom podívá i když na to nemám byť ani to nejmenší právo. 

S tebou se cítím jako ta jediná na světě."

 

"Když tě vidím stát v tom modrým tričku, s náušnicí a kouzelným úsměvem, rázem vím, že je mi jedno co přijde zítra nebo za sto let. Vím jen, že nic co se mezi námi stane nebudu chtít vzít zpět." 

 

"Rázem jsem ztratila všechny předsudky, o jméně, životním stylu, plánech do budoucna. A to jen díky tobě ... i kdyby nic nebylo, ukázal jsi mi, že dokážu být nádherná. Že si mě někdo dokáže všimnout a vidět ve mně to lepší. "

 

"Mám strach, že tě ztratím ..."

"Už jen pět dní Stando ... jen pět dní a už se asi nikdy neuvidíme.

Co když to prostě jen tak skončí? A já budu trpět až do smrti, protože tě miluju."

 

"Nevím o tobě nic ... ani to, jestli máš holku ... Třeba se ti ani nelíbím, ale i tak budu pořád něco hluboko cítit.

Stando ... prosím, najdi mě v tom davu znovu jako první den. Nenechej mě ztratit se v něm, protože pokud to dupustíš, už nikdy se nesetkáme."

 

"Když tě vidím stát v tom modrým tričku, s náušnicí a kouzelným úsměvem, rázem vím, že je mi jedno co přijde zítra nebo za sto let. Vím jen, že nic co se mezi námi stane nebudu chtít vzít zpět." 

 

"Jsi všechno co potřebuju a vzdám se pro tebe úplně všeho.  Odpověz, můžu být pro tebe víc než kamarádka z práce? Řekni ... uvidím tě po praxi ještě někdy? Usměješ se ještě někdy na mě?"

 

"Nemůžu přestat, nemůžu nic říct, nemůžu být nešťastná, když s tebou mluvím. Můžu jen děkovat, že jsem tě vůbec poznala ... že jsi mě našel urpostřed toho davu."

 

"Díky tobě se pochmurné podzimní dny změnily v nádhernou hru paprsků prosvítajících tvým úsměvem."

 

"Protože ... každé tvoje gesto, mrknutí oka, slovíčko, které mi dá naději ... je pro mě jen dalším krůčkem dál do jeskyně ... do tajemné a temné jeskyně ... a nevím, jestli najdu cestu zpět ... nebo další východ. Jen ty mi můžeš podat pochodeň nebo mě navždy zatratit a nechat zemřít v jejím jícnu."

 

"Když tě vidím stát v tom modrým tričku, s náušnicí a kouzelným úsměvem, rázem vím, že je mi jedno co přijde zítra nebo za sto let. Vím jen, že nic co se mezi námi stane nebudu chtít vzít zpět." 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru