Modelka

"Anna Walterová?"

"U telefonu."

"Agentura Face, mám pro vás práci. V sobotu je přehlídka opéčka, chybí jim jedna modelka, zlomila si nohu. Můžete ji zaskočit? Dostanete dva sedm na ruku."

'V sobotu, to jsou jen tři dny! Ale ty prachy! Takhle přece začíná kariéra modelky, nebo ne?'

"Beru to."

"Oukej, Dneska v sedm je zkouška."

Anna pložila sluchátko plná radosti a očekávání, ale i strachu. 'Vždyť si tam budu připadat jako stařena,' pomyslela si. 'V jednadvaceti chodí modelky do důchodu!'

Sedla si zpátky do postele a zapálila si cigaretu. 'Tak jestli to vyjde, jestli je to fakt začátek kariéry, začínám taky nový život. Až do soboty budu držet dietu. Jenom ovoce a zelenina. První den jen jabka.' Dokouřila, oblíkla se a vyrazila na trh. Koupila dvě kila jablek. Zašla do blízkého butiku a koupila si šaty. Pak skočila domů, udělala si jablečný salát a sbalila plavky.

Do bytu se Anna vrátila po poledni. Snědla jedno jabko, oholila si nohy, podpaží a genitálie a šla čekat na tramvaj. 'Zatím jezdím emhádéčkem, ale kdoví, co bude za pár měsíců? Koupila bych si Tigru. Zlatou nebo červenou.'

Do Paláce kultury vcházela ve třičvrtě. Poznala tu babu z Face, některý modelky se jí zdály povědomý. Nenamalované byly všechny tuctovky. Asi jako ona.

Byly jí přiděleny věci po tý se zlomenou nohou. Doufala, že jí budou. Naštěstí byly. Když si všechno vyzkoušela, vysvětlila jí Naďa choreografii. Na dveřích visel rozpis a pořadí. Opsala si ho, doma se na to ještě radši mrkne.

To, co ostatní modelky zkoušely dva měsíce, Anna se musela naučit za tři dny. Zvládla to a před přehlídkou si docela věřila. Poté, co ji vizážista nalíčil, musela si ale zapálit. Pak si trochu přihnula vodky a byla v pohodě.

První část přehlídky jakž takž odchodila. Pak začala přehnaně vnímat stísněnou a přelidněnou atmosféru sálu a nedychatelný vzduch. Na molu se z toho všeho málem vyvrátila, musela si znovu přihnout. Málem se nestihla převlíct. V zákulisí to bylo tak jako tak o hlavu. Nikdo nic nestíhal a všichni se tlačili k pár zrcadlům, který tam byly. Nějaká cizí modelka začala řvát, ulomil se jí podpatek. Když byla na řadě, Anna jí pučila svoje boty. Měly stejnou nohu.

'Tak to bychom měli,' oddychla si po skončení přehlídky. Většina holek se rozprchla do domovů, zpátky k rodičům nebo za svými partnery, kteří je dozajita očekávají s otevřenou náručí u prostřeného stolu. Holka s ulomeným podpatkem ji pozvala na kafe.

"Je to děsnej stres," řekla, když se usadily v blízkém baru. "Vždycky si musím dát kafe." Objednala si silnýho turka. Anna preso.

"Jmenuju se Vendula," podávala jí ruku.

"Anna."

"Dík za půjčení lodiček. Jsem ti hrozně vděčná. Nikdy bych to od nikoho nečekala. S holkama se mezi sebou ani nebavíme, natož aby jsme si něco pučovaly. Jsme věčný konkurentky. Vůbec jsem netušila, co dělat."

"To je v pohodě."

Nevěděla, o čem se s Vendulou má bavit. Působila ale sympaticky a odlíčená celá tak nějak zářila zdravím nebo tak něco. Doslova něco vyzařovala. Vypadala asi na osmnáct.

Přemýšlela, jestli jí má povídat o tom, jak přišla k modelingu jako slepý k houslím, nebo se jí na něco zeptat. Tak jen seděly a popíjely horké kafe. Když se na ni Vendula podívala, uhýbala pohledem a chtěla být co nejdřív venku.

"Nechceš se mnou jít na house party?" zeptala se Anny. "Je sobota..."

Slušně ji odmítla, má přece něco na práci. Prchla, jak nejrychleji to šlo. Co si o ní musela myslet, proboha?

Vyjela výtahem do třetího patra, předsevzetí chodit po schodech bylo tatam. Odemkla byt, pustila naplno Bowieho a chvíli tančila nahá po bytě. Chtěla se uvolnit. Ubalila si jointa a kouřila ho rozvalená v křesle. Tři pořádný šluky stačily, pak to típla. Vstala ve skvělým stavu. Hudba se jí zavrtávala do mozku jako červotoči a ona se smála sama sobě. 'Možná jsem měla na tu hausku jít. Teď to neřeš,' okřikla se hrubším podvědomým hlasem a oddala se nepopsatelným pocitům.

Druhej den ji mrzelo, že s Vendulou na ten house nešla. To, co se nestalo, mohlo být sakra dobrý. Aspoň by si zapařila. Ale ať u snídaně, kterou tvořil jeden banán a lirt vody (po včerejšku samozřejmě obrovskej sušák) či při půlhodince ranního cvičení nebo louhování ve vaně, neustále myslela na tu krásnou tvářičku překypující zdravím, kterou pořád viděla před očima.

S penězi, které si vydělala během jednoho večera vystačila pouze do dne, kdy jí Naďa zavolala, že se zalíbila vlivným lidem.

"Jde o focení do Harper´s Bazaaru, pokud projdeš castingem. Měla bys tam tři dvojstránky, vybraná holčina pojede fotit do Japonska. Skvělá šance."

"Zkusím to. Kdy a kde?"

"V neděli ve dvě v Imperialu."

"Budu tam. Co si mám vzít?" zeptala se.

"Jako vždycky, plavky, lodičky. Umyté vlasy a ne moc namalovaná. A dej si záležet. Máš šanci," ujistila ji Naďa a zavěsila.

'Už to začíná, začíná,' zavzdychala a vytočila číslo svých rodičů, kteří o ničem neměli ani potuchy.

Bylo úterý a peníze jí dělaly starosti. Všechny je stihla utratit během pár dní, a to skoro nejedla. Nový hadříky, šminky, cigára. Sem tam taky zašla do klubu za svýma přátelíčkama, kde se pravidelně opíjela.

Rodičům říkat nechtěla. Když už se zmínila o tom, že si vydělala, bylo jí trapné zase prosit o příspěvek. Rozhodla se tedy zajít do klubu. Určitě tam dneska někdo bude.

Vešla a rozhlédla se kolem. Uviděla své dobré známé Karla a Martina. Hned k nim zamířila.

"Ahoj hoši," přisedla si, "jak žijete?"

"Ale jo, jde to," ozval se Martin. "Dostal jsem teď dobrej džob v reklamě, dost slušně placený. Karel se drží u komparsu, vi'd?" pohladil Karla po koleně. "A co ty, Andulíne?" šťouchl ji pod žebra.

"Já jsem na tom bledě, totálně bez peněz. Potřebovala bych založit."

"Ale to neni žádnej problém! Kolik potřebuješ?"

Anna zrozpačitěla. "No, tak těch... dva litry?"

"To se ptáš? No, já jen, jestli je fakt chceš. Hele, já ti klidně pučim, to je v pohodě."

Vytáhl dvě tisícovky a položil je na stůl.

"Fakt dík," řekla. Chtěla hned jít, ale klucí jí objednali pití, tak zůstala. Pak ještě všichni společně zahulili.

Kluci se uchýlili k něžnostem, Anna dopila a vstala. Zvedli hlavy.

"Ty už jdeš?"

"Je pozdě. Mějte se moc krásně." Obrátila se k Martinovi. "Ty prachy ti vrátím. Hned jak budu mít."

"To je v pohodě, vůbec si tím nezatěžuj hlavičku."

"Dík," řekla. Dala oběma pusu a odešla.

V posteli zase myslela na Vendulu. 'Už ji možná nikdy neuvidím,' pomyslela si. Zdálo se jí, že se zamilovala. Viděla ji jednou, v podstatě o ní vůbec nic nevěděla, ale cítila, že ji miluje.

Byla nesvá, nejedla, málo spala, hodně kouřila. Myslela na ni neustále, nemohla se na nic soustředit. Byla in love. Pořád ji viděla před očima, cítila její tělo, její vlasy, její pohled, kterýmu unikala.

Nastala neděle, Anna se chytala na casting. Co když tam bude? Tušila, ze se jí předtucha splní. Upravila se jako na uvítací ceremoniál prezidentovi, ba ještě líp. 'Musím se jí přece líbit.'

ˇ Deset minut před druhou hodinou vcházela do foyeru hotelu Imperial. Nebylo tu moc lidí. Viděla asi deset modelek, Vendu mezi nimi nenašla. Byla smutná. Alespoň si umínila, že to dokáže. Že bude fotit pro Bazaar, vydělá spoustu peněz a na svou lásku zapomene.

Někdo jí zaklepal na rameno.

"Ahoj, jak se máš?" Vendula.

"Celkem fajn," koktala, "a co ty?"

Měla sto chutí říct, že ji miluje, že bez ní nemůže žít. Věděla, že je to zbytečné.

"Já se mám skvěle. Víš, jak jsem tě zvala na tu hausku? Poznala jsem tam skvělýho kluka. Tohle je Honza neboli Beny."

Kluka, stojícího vedle ní, si Anna vůbec nevšimla. Venda ji svou krásou naprosto pohltila. Prohlídla si ho odshora až dolů. Hezká tvářička, vypracované tělo. Oblečení měl sladěno od hlavy až k patě. Vypadal holt dobře. A měl její lásku.

Zatmělo se jí před očima. Chtěla odejít, ale místo toho si sedla a čekala, až na ni přijde řada.

Doma si hned pustila Bowieho, svlékla se a začala masturbovat. Pak si ubalila brko a byla přesvědčená, že ji nevybrali.