Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seO pointě
Autor
Marty73
Na monitoru uviděl muže středních let sedícího za stolem. Ten, otočený k němu zády, buší něco do klávesnice a polohlasně si prozpěvuje. Vzápětí, jak ve zrychleném filmu, se otočí na obrtlíku kancelářské židle. Upřeně se mu podívá do očí. „Tak já nevím jak ty, ale já jdu domů, Frede.“ Vypne počítač a vyjde ze záběru. Monitor potemněl.
Na chvíli, snad pár vteřin, se ocitl ve tmě. Obrazovka se postupně zalila červeným světlem, které osvítilo jeho tvář a postupně se šířilo pokojem. Kruh světla. Za otevřeným oknem opilá cikánka zpívá tesklivou píseň a na obrazovce se objevuje obrovské rotující srdce. Skutečně rád by ten počítač vypnul, ale zůstal dál nehnutě sedět.
Na scénu se vrací onen muž tak neuvěřitelně někomu podobný a začne vytleskávat rytmus písně. Přitom se strnule doširoka usmívá a střídavě vykopává nohy před sebe. Srdce se rozprskne jak pytlík s popcornem. „Co si koupíte v multikině než jdete na film? Obrovské červené srdce štěstí!“ Přes jeho silně nalíčenou tvář stékají slzy vyvolané záchvatem šíleného smíchu. Roztočí se jako derviš a zvolá: „Dosud sám sobě tykám, jako cikánka tyká své vši!“
Kolem běžely dny a týdny. Pořád dopředu a přitom v nekonečné spirále. Po čase zemřel.