Rozhodující krok

V hlavě mu zadrnčel budík. Nevěřícně se protáhnul a zívnul do reality absurdnější než sen. „Dnes, dnes to přijde“, uvědomil si. Za přivřenými víčky se mu promítl celý včerejší den:

V hlavě mu zadrnčel budík. Nevěřícně se protáhnul a zívnul do reality absurdnější než sen. Otevřel oči, vstal, pečlivě se oholil a naonduloval si pejzy. Oblékl redingot a na boty nasadil psí dečky. Posnídal dietní párek. Po cestě z párkoviště ementálského Ústavu pro recyklaci hadích sér, kde léta bydlel ve vlhkém suterénním bytě, se mu zazdálo, že to, co se mu dnes zdálo, bylo podezřelé. Nikdy ale neuměl naslouchat znamením.  Hrdlička na sloupu světelné signalizace, černý pes, který mu přeběhl přes cestu rovnou pod kola auta,  porodní vůz, banánová krabice uprostřed levého jízdního pruhu magistrály. A k tomu čtvrtek čtrnáctého. Mělo mu to dojít...

V autě mu začal svítit výstražný trojúhelník a blikat kontrolka ABS. Pocit nejistoty ho zcela paralyzoval.  Do práce dorazil upoután na nové  kolečkové křeslo až za pět minut dvanáct. Arkadij Leontievič se významně podíval na hodiny. Předstíral, jako by to přehlédl, zapnul děrovačku a zoufale přehlédl horu sýra, kterou měl za úkol zpracovat.

Odpoledne protrpěl povinné protijaderné cvičení dobrovolných mlékařských mírových sborů. Maska tlačila a nepřejemně páchla dezinfekcí, sáčky od mléka se na rukou potily a klouzaly. Závěrečná siréna přišla jako vysvobození.

Po směně vyrazil s Romanem W. Kutyahundem a Li-Dogem do směnárny čtvrté cenové skupiny. Obětoval sbírku potravinových korespondenčních lístků; vyměnil ji za lehce alkoholický Bezva brusinkový koktail a antireflexní Moloko pro všechny. „Přátelé“, pateticky deklamoval, „jsou mosty nesoucí nás nad marasmem světa. Snesou hodně, molodci! Kdo však snese  víc? Slípka?  Papír? Papír všechno snese...merde...šajze...Da, da!“.   

K ránu se naposledy zastavil ve své oblíbené non-stop drogérii. K francovce, kolíčkům na prádlo, mopu a čepelkám mechanicky přihodil deset balení prezervativů. Postarší pokladní se na něj  smyslně, či dokonce dvojsmyslně, usmál. „Balí mne, obšourník ošklivá“, pomyslel si.

Otevřel oči. Vstal, ustlal lůžko, pečlivě se oholil a naonduloval si pejzy.  Oblékl redingot a na boty nasadil psí dečky. Když bral z poličky svazek klíčů, zachvěla se mu ruka. Klíče cinkly a on  si vzpomněl na extatické chvíle na náměstí, dav a skandování „Děkujeme, odejděte“.

Odhodlaně otevřel dveře a ...