eponym

Pečlivě paralyzována silým odporem, s nohama zkříženýma, a rukou na ústech si přisedávám k šílenství. Vrývám  si do těla jeho pravdu a odmítám se hnout. Neví. Šílenství, strach, namyšlený strach z šílenství vyplňuje nekonečnou prázdnotu explodující hvězdou co čeká na zázrak nejvyššího pohlazení. Vyhýbám se vyčerpání slov a snažím se překřičet vzdálenost posetou otisky jeho myšlenek. Neví. Potřísněná slovy pátrám po druhu tohohle života v touze po odpovědi odněkuď z úst andělů utěšitelů, kteří si v transu tiše prozpěvují o tom, že žije a Neví. Předpovídají přeměny vědomí mého vlastního já od pocitu bezprizorního bezvědomí, věčného úděsu a hrůzy, až k inkarnovanému tělu, pociťujícímu současné trvající dokonalé štěstí, uskutečněné Neví kým, přicházející Neví kdy…v nynější budoucnosti bez ohlášení přicházející,přicházející. Neví. Zkleslá osa vůle přidržuje zvadlou tvář nad okolnostmi a jemně probouzí skutečnost, která by mohla být schopná zvrátit čin v možnost a přimět ho k družnější závrati. Neví. Zavírám oči před slovy a víčky, co v přítomnosti takové bolesti nejsou nepropustná, promítám jejich nepsaný význam na temné pozadí, aby se přání ukonejšilo vědomím - že nepřislíbitelné nelze přislíbit, neuskutečnitelné uskutečnit, a nezapomenutelné zapomenout.
       Neví.
       
      „Co je horší. Nikdy nepatřit tomu, koho milujete, nebo bez dechu patřit těm, kteří vás jen mírně odpuzují?“
                       ……………… wise man that knew the tears