Tenhle svět nám nepatří

Proč jsem si jen lhala přímo do očí, že mezi námi může být víc než přátelství?

Stojím tu a lžu si do očí, že to snad může být pravda a ne jen sen.

Jedna, dva, tři.

Tenhle svět nám nepatří.

Stojím tu, zničená, rozdrásaná zevnitř a ty říkáš: "Vem to zpět.".

Jedna, dva, tři.

Tenhle svět nám nepatří.

Kolik jen, kolik bych byla schopná udělat pro tebe?

Co všechno bych obětovala?

Jedna, dva, tři.

Tenhle svět nám nepatří.

Ale pravdou zůstává, ať chci anebo ne ... ty už patříš jiné.

Nejsi můj a pro mé dobro budu věřit, že mi ani nikdy patřit nebudeš,

protože čím víc bych věřila v opak, na tím menší kousky

by se roztříštilo moje srdce o okvětní lístek té

nejkrásnější květiny, lásky.

Jedna, dva, tři.

Tenhle svět nám nepatří.

A proto teď, beru to zpět.

Chci vymazat z paměti slova, úsměvy, pocity, gesta,

kterými jsi mi zamotal hlavu.

Jedna, dva, tři.

Tenhle svět nám nepatří.

Změním to, chci zapomenout, ale musím to vzít zpět a nikdy ti neříct pravdu do očí.

Něco co bych ti řekla by mohlo ublížit mně i tobě. 

Jedna, dva, tři.

Tenhle svět nám nepatří.

Řekni mi, že to není pravda, řekni že beze mě taky nedokážeš žít.

Lásko, to je jediné o co tě tu, rozdrásaná, prosím.

Jedna, dva, tři.

Tenhle svět nám nepatří.

Vím ale že to neuděláš, nesmíš, máš svoji holku a život z tisíců

motýlých křídel.

Vím, že možná najdu někoho jiného, ale ten už navěky bude druhý.

Protože místo vítězů, první místo, bude děj se co děj, patřit jen tobě,

lásko z nejtajnějších snů.

Jedna, dva, tři.

Tenhle svět nám nepatří.

Jak jen bez tebe mám žít?

Vteřiny bez tebe mi z tváří kradou roky, staletí a vrývají se

do srdce jakoby měly ostré dýky a sekaly jimy do srdce

tvé jméno.

Jedna, dva, tři.

Tenhle svět nám nepatří.

Ne, nesmím pravdu říct, musím mlčet, stát se mučedníkem,

co zahalil svůj život tichem.

Nemůžu ti ukázat ani jeden jediný ze svých pocitů, už

vůbec ne, když jsi tu.

Jedna, dva, tři.

Tenhle svět nám nepatří.