Šílená barevná

postamble(); Stojím sama uprostřed deště. Temnota zakrývá mou nahotu a

kapky deště co se tříští o kůži

mě chrání před chladem.

 

Hněvivé blesky lítají všude kolem,

ale já nemám strach.

 

 

Nevěřím těm věcem, co slýchávám.

Těm, že důvěra, že ona je jen pouhý klam.

Vidím nebezpečí, jak hoří v tvých očích.

 

Každá vteřina strávená s tebou, lásko, je jedním písmenem

na podpisu rozdusku mé smrti.

Padám dál a dál, rychleji, rychleji dolů do temné propasti,

ale mně to nevadí.

 

Jsem nahá, oblečená. Veselá a ublížená.

Šílená a rozumná, nestoudná a čistá zároveň.

 

Copak nevidíš to nebezpečí?

Je to jako bychom se oba rozjeli s motorkami přímo proti zdi.

 

Zahoď všechen strach, ostudu, hanbu.

Odhoď šaty, vždyť ty nemohou bránit dál tvým myšlenkám,

aby vyšly na povrch.

 

Je to jako láska, stud, strach a zahanbení.

Vždyť tady není pro co žít.

 

 

Opravdová, perfektní iluze najednou vyšla ze zástupu

temných a zatracených lží.

 

Vysoká štíhlá postava, místo vlasů kobří jazyky,

oči ukované z ohně.

Místo rtů sluneční paprsky.

Sluch až nadpřirozeně dokonalý.

Místo srdce ledová slza.

A v žilách jí koluje touha.

 

Čas od času ztratím všechno.

Naději, lásku, možná i na očích pásku.

 

 

 

Je ráno, popíjím kávu a směju se smutečním oznámením.

Slunce mě bije do očí.

Autobus ujíždí mi před nosem a já

už nedokážu víc než se jen zplna hrdla smát.

 

Ať si ostatní myslí, že jsem šílená.

 

Oblečení pokreslené deštěm, bouřka smývá mou nakreslenou masku a já se dokážu jen smát.

 

Na ulici stojí klaun, je smutný, pláče, nevnímá.

Já nevím, jsem dnes nevinná?

 

 

Řekla jsem, že ti rozumím, ale co na tom?

Není tu nic víc než slovo "Promiň".

 

 

Je pravé poledne a tvou masku z tváře odevlál vítr.

To je tvůj opravdu zlý den.

Pláčeš, křičíš, ječíš do oblohy.

 

Stejně oba víme, že ani jedna z těch věcí ti nepomůže.

Zlom minulost stejně jako skleněnou tabuli.

Zahal slunce modrým pláštěm.

Řekni hvězdám, ať místo něj sem svítí na zem.

 

 

 

Hvězda právě vyhasla, zmizela, zůstala

jen černá díra.

Ani naše víra ji zpět nevrátí.

 

Minulost zasáhne do přítomnosti.

Děj se co děj.