SVATBA

SVATBA

“Mami, já chápu, že se ti to nelíbí,” řekla Anna k obrazovce.

“Já vím, že se máte rádi, ale táta se z toho zblázní,” odpověděla jí starší žena. Annina matka seděla v pohodlí svého domu na Měsíci a hovořila se svojí dcerou přes půl sluneční soustavy. Anna vzdychla.

“Dítě, je to PATOLOG, ty si chceš vzít někoho, kdo se živí pitváním mrtvol!” zděsila se znovu matka. Obraz zašuměl a na monitoru se objevil stařík v županu.

“Jsi lékařka, tohle nemáš zapotřebí,” řekl otec.

“Je to zaměstnání jako každé jiné!” vyjekla Anna a rozhodila otráveně rukama.

“Možná tam u vás u Jupiteru, ale tady je to PODŘADNÉ a ODPORNÉ,” prohlásil otec pevně. Anna se zlobila. Její rodiče byli jinak velmi tolerantní, ale Jackovo povolání nedokázali přenést přes srdce.

“Je to vzdělaný mladý muž, může si najít cokoliv jiného,” řekla zase matka a prohrábla si rukou vlasy.

“No jistě, můžu mu najít nějaké místo ve firmě,” nadchl se otec a hned si Jacka představil jako úspěšného obchodníka s koberci.

“Ale on má svou práci rád!” obhajovala snoubence Anna.

“A kde je?” zeptala se matka.

“Nakupuje, vrátí se co nevidět,” řekla Anna.

“Rád bych si s ním o tom promluvil. Třeba si dá poradit,” řekl otec.

“Ale jemně. Víš, jak je citlivý,” vydechla Anna. Za zády jí cvakl zámek. Jack odložil kabely na stůl, salát dal do lednice a šel pozdravit Anniny rodiče. Jeho hlava se zjevila na obrazovce. Je třeba říct, že Jack je velmi urostlý.

“Poslouchej, chlapče, oba víme, že Aničku miluješ a pro nás jsi jako vlastní syn, ale té práce necháš, rozumíš? Přece nechceš pracovat po nocích a nechávat ji samotnou,” řekl mu otec. Jack o tom přemýšlel. Když to dělal, naklonil článkovanou hlavu na stranu a našponoval tykadla. Složenýma očima zamžoural na Annu a pak zpátky na monitor, chvíli slintal a pak kývnul.

“Jsem rád, že si rozumíme,” pochválil ho otec. Obrovitý brouk objal Annu kolem ramen a mezi kusadly vyloudil úsměv. Matka na Měsíci plakala dojetím.

“Děti moje, vy jste tak krásný pár!” vzlykala. Brouk se shýbl, vzal z podlahy odloženou tabulku a křídu a neobratně na ni napsal: DĚKUJEME, PANÍ BROWNOVÁ.

“A co to tvoje místo, máš nějaký plán?” vyzvídal otec. Brouk nadšeně zakýval hlavou a napsal: NABÍDLI MI PRÁCI HROBNÍKA. Pak chvíli zaváhal a dopsal: DENNÍ SLUŽBA.

---