Tak já nevim, ale tuhle jsi snad nečetla

Nerad, ale musím.

Na stránkách papíru zmítá se modrá

těch čar a úseček, jen žasnu

papír z bílé, bílá i z výrobky světla

oslňují-li mě, zhasnu

jak bije do očí to mrtvé světlo

křičí akumulační kamna, jak kdyby

chtěli žít z důchodu

řinčí jak migy s čísly 21

co ztratili dech ve vzduchu.

Vidím zbytečnost pachtit se

ve světě elektrických dílů

po pravdě, klidu a teple klidného krbu

pěji jak slavík zmírající v mrazu,

nepostřehneš to tiché pípnutí,

zvuk malý, nicotný, ale v něm prosba,

mrzne a ty schováš si nos pod šálu,

neslyšíš jak kus pějícího ledu padá

tříští se zmrzlé tělo zdatného pěvce

na tisíce částí

tisíce not,

letí do okruhu dopadu, jako

když notový řádek postihne vlna

se silou třech.

Pomohl bych mu, alespoň napsat do sněhu s.o.s.

mám ruce zkřehlé, proto vystřídá pěvce k.o.s.

---