Mysleme, můj národe !

     „Myslíš? Tak si vezmi müsli.“ Filosofy nazýváme čestným titulem „myslitel“, i když s nimi nesouhlasíme. Nechci tvrdit, že bychom měli být vděčni minulému režimu, že jim umožnil myslet v chládku, ale něco na tom je. Snad až v této době se v mé rodině usídlilo přísloví „myslet znamená hovno vědět“, úspěšná náhrada výroku „myslím, tedy jsem.“

    Podstatou však je obohacení lidové slovesnosti a tomu ani ve skrytu duše nebráním, ba naopak; občas i myslím, a proto se mýlím a někdy se stávám i milým, když se mýlím, ale to je trochu z jiného soudku. A protože jsem národ inteligentní, který vymyslel robota – Číňané ale sabotují a nahrazují roboty opět lidskou silou, je to levnější a asi tam ty dělníci nemyslí – opět rozdíl oproti mým krajanům – ti myslí a stávkují, v Číně raději ani nemyslí, co by se stalo, kdyby potenciálně mysleli. Nehaňme je, o Bushovi( lépe řečeno o obou) někteří prohlašují, že nemyslí. Ovšem i když ho haní, musíme si přiznat, že jestli někdo nemyslel, byli to američtí voliči a zde se můžeme srovnávat, neboť naší nové koaliční vládě přeje podle některých statistik 77% občanů – nutno podotknouti, že měli na mysli její pád a nové volby.

     Ale zpět k myšlení, stává se mi, že když odcházím z pokoje a je zhasnuto, tak rozsvítím, a když přicházím, tak jednoduše zhasnu, a pak, že jsme se dokázali povýšit na myslící bytosti - já tedy myslím, jen když se mi něco v mozku hne, abych myslel, jinak bych si musel přiznat, že nemyslím. Asi nechápete a já si osobně také myslím, že je někde chyba; myšlení se od doby svého vymyšlení stalo nejchybovějším vymyšleným procesem v historii lidstva a čím více myslíme, tím více chyb vzniká.

     Existuje výrok, že každé sdělení obsahuje alespoň jednu zbytečnou větu a zároveň jednu chybu, myslím, to znamená, každé sdělení obsahuje ve svém jádru jen jednu zbytečnou a nepravdivou větu, a já si jednu také neodpustím – upřímně. Každý, kdo o sobě tvrdí, že to myslí upřímně, kromě obecného zjednodušení na jednu zbytečnou a zároveň chybnou větu, buď upozorňuje na svoji existenci (myslím, tedy jsem) nebo naopak odborně vyjádřil myšlenku, že mu to moc nejde (myslet znamená hovno vědět). Ale ono těch cedulí přibývá, a proto mysleme, můj český národe, jsou bilboardy ekologické a estetické?