Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVýjev
Autor
Zruk
Výjev
Dívám se na kamenné schody
a opájím se jejich bytím
jejich tvrdou existencí
chci cítit tu hmotu
pod podrážkou své boty
chodí po nich lidé
se zahalenými tvářemi
ale vždyť já je znám!
poznávám je podle jejich chůze
jaké to asi bude, dotknout se jich
pohladit chladný, dívčí povrch
a pak na chvíli uniknout
té přepjaté moci gravitace
zvedám nohu a čekám na tu rozkoš
ale chodidlo mi spočine zpět na zemi
co je tedy iluzí?
schody, či snad lidé
nebo mé vlastní já?
pohlédnu vzhůru
někteří z nich si lámou nohy
padajíce po ostrých kamenných hranách
jiní zarývají nehty do neproniknutelné masy
pevně spojených atomů
anebo se zuřivě snaží udržet
zakousávajíce se svými křehkými zuby
mezi nimi tančí víla
cítím její vůni, je to parfém bytí
parfém smyslů jejich životů
a oni se smějí, radostně se plazí vzhůru
zkrvavené tváře, bizarně se smějící
vyškubané vlasy na krajkách
nadpozemsky, spermaticky bílého roucha
kde vlastně schodiště končí?
kdesi v dálce, zahalené fialovým oparem
snad mám být šťastný, že mé tělo je nehmotné
a prochází vším tím běsněním
přesto však vztáhnu ruku k dívce
snad mě vidí a usměje se na mě
nebo ten úsměv patřil někomu z těch zoufalců
nevím.