Chtivost lidí, přání stromů...

 Chtivost lidí

V sloupořadí řadí se

V pořadí lhostejném

lidské ruce jak oštěpy

v přehlídce zbroje vojáků

-         hlásí se o místo pod Sluncem,

o kousek volného prostoru.

(Neprosí o něj, oni jen perou se),

-         nevidí, že už ho dostatek mají.

Však už jen pramálo všímají si,

že ostatní také

dýchat chtějí.

Přání stromů

Dej, pane, sílu nám,

ať můžem beze strachu růst

po staletí v nerušeném tichu,

ať můžou duše zbloudilé

chodit k nám pro sílu,pro útěchu.

Chceme jen volní být,

tyčit své hlavy k nebesům,

rozhlížet se po kraji

a mezi listy nechat vítr vát.

Chceme se s vámi o svět podělit.

(Tak proč nechcete to také vy?)