Kam zmizel Pavlík? - Kap.4

Co se asi mohlo stát? Kateřinka vzala s povzdychem ze země netknutou misku medu a vyběhla skleněnými dveřmi do zahrady. Byl červen, zahrada pěkně voněla a duhově hrála barvami rozkvetlých kvítek. Kateřinka se vesele zatočila, až se její suknička proměnila ve velké červené kolo. Utrhla několik pomněnek a postavila je s vázou na stolek v dřevěném altánu, který se schovával za stěnou tújí. Když se sem před několika měsíci přistěhovali, chtěl tatínek altán zbourat, protože byl moc starý a oprýskaný, ale Kateřinka ho ubránila. Dovnitř umístila stolek a dvě židle, do oken pověsila krajkové záclonky a skrýš byla hotová. Vydržela si tu hrát celé hodiny. Dnes si však nehrála. Je čas uklidit! Vymetla z koutů hedvábné pavučiny, vyprášila kostkovanou dečku a začala zametat. Ztrouchnivělá prkna pod jejími kroky bolestně naříkala. Kateřinka uložila koště a spokojeně se rozhlédla po altánu. Ale co to? Jedno prkno podivně vyčuhuje z podlahy. Nikdy předtím si toho nevšimla. Nadzdvihla uvolněné prkno a opatrně zašmátrala rukou ve škvíře. Nahmatala něco tvrdého. Byla to dřevěná bednička.

„Co to tu kutíte, mladá dámo?“ ozvalo se zvenčí. Kateřinka rychle přirazila prkno zpět a vykoukla oknem ven. Starý soused plel záhon a usmíval se na ni. „Vidím, že jsi ten starý altán proměnila v princeznin pokojík. Nechceš mi pomoct s plením, princezno? Záda mě bolí jako ďas. Povím ti na oplátku jednu zajímavou historku.“

Kateřinka přikývla a proběhla brankou na sousední zahradu. Pustila se do plení. Záhonek byl zarostlý až běda, proto jí dalo velkou práci, než ho vyplela. Když byla hotová, otřela si ruce a posadila se vedle souseda na zahradní houpačku.

„Jsi hodná, princezno,“ pochválil ji soused, „Teď chceš slyšet ten slíbený příběh, že? Ještě než jste se sem přistěhovali, bydleli ve vašem domě pán a paní a jejich synek Pavlík. Pavlík byl tichý, nenápadný chlapec. Neměl žádné kamarády, ale to mu vůbec nevadilo, byl to takový samotář. Jakmile přišel ze školy, zmizel v tom starém altánu. Nikdo k němu nesměl, nikoho nepustil dovnitř. Trávil tam všechen svůj volný čas. Jednou večer, když jsem šel zavřít slepice, slyšel jsem, jak si tam Pavlík s někým povídá. Bylo mi to divné, protože jsem neviděl, že by ještě někdo jiný vcházel do altánu. Zastavil jsem se a chvíli poslouchal.

Pavlíkův hlas jsem slyšel, ale ten druhý zřejmě šeptal, protože jsem nezaslechl nic z toho, co říkal. Určitě Pavlíka něčím rozzlobil, protože ten na něj začal křičet. Hádali se. Pavlík toho druhého oslovoval takovým divným jménem. Říkal mu Dudlíne, nebo to bylo Dydlíne? Už si přesně nevzpomínám. Pak se něco mihlo pod dveřmi a zašustilo v trávě – asi myš – a bylo ticho. Už jsem chtěl odejít, když uvnitř zavrzala podlaha a něco dopadlo na zem. Pavlík vyšel ven z altánu. Zavolal jsem na něj, jestli je všechno v pořádku. Řekl, že jo, popřál mi dobrou noc a pelášil domů. Bylo už hodně pozdě.

Druhý den ráno jsem ho viděl běžet k altánu – byla sobota – a zůstal tam asi celé dopoledne, protože ho pak maminka volala k obědu. Zrovna když jsem dojídal guláš, co jsem si uvařil, zazvonila u mě Pavlíkova maminka, zda není kluk u mě. Prý ho hledá už dvě hodiny, nepřišel jí k obědu, jídlo už je dávno studené a Pavlík nikde. Ptal jsem se jí, jestli už hledala v altánu, ale ona řekla, že tam není. Našla tam jen na zemi hromádku jeho oblečení. Leželo tam všechno, co měl ten den na sobě. I boty. To bylo velmi zvláštní. Nabídl jsem se, že pomůžu Pavlíka hledat. Hledali jsem všude, ale Pavlík nebyl k nalezení. Jeho rodiče byli už strachem bez sebe, a tak zavolali policii. Pozítří už to bude deset let, co Pavlík zmizel.“

„Našel se nakonec?“ zeptala se Kateřinka.

„Ani policie ho nenašla. Pavlík zmizel. Jen ta hromádka šatů – “ soused se na chvíli odmlčel a zamyšleně hleděl na altán.

„A co jeho rodiče, proč se odstěhovali?“

„Paní byla slabá na nervy, proto odjeli z města do klidu přírody. Bydlí teď vedle ve vesnici. Stále doufají, že se Pavlík najde.“

U večeře byla Kateřinka podivně zamlklá, až jí maminka položila dlaň na čelo a se starostlivým pohledem ji poslala spát. Kateřinka ležela v postýlce a přemýšlela. Kam asi zmizel ten podivný chlapec? Hned ráno musí prozkoumat altán.