Po poslední šťastné chvíli

smutýnko.... fňuk....:-( t + k

tipec:o) ono to pude:o)

Moc hezký, takový zasněný a jemně smutný.Hlavně se nmi líbí poslední dvě sloky. ...Oči bříz se určitě petrklíčů dočkají...tip*

Bohužel nedočkají. To bychom museli žít v úplně jinym světě. Díky.

Ten verš mi pořád ještě někdy zazní v hlavě... Zanechalo to tedy opravdovou stopu. Prostě to v člověku najednou hrkne. Zaslouženě *

Dash: díky Pane. Eilil: Pravda. dík. Remarque věděl o čem píše...já to mám už jen slaboučký a zprostředkovaný. Aniie: díky díky díky, to je obrovská satisfakce, za všechny ty dny bez nálady. ( od doby kdy jsem ten verš napsal se mi taky vynořuje strašně často. Už to nechci. Je to víc jak dva roky.)

možná to bude vypadat, že si protiřečím.. ale já s ním zas tak uplně bez výjimky nesouhlasím.. z velké části ano.. a taky to na mě hodně působí... (to je asi taky jeden z důvodů proč Remarque nebo Ty píšete o válce.. aby jsme si pár věcí uvědomili) jsou lidé, kteří zprostředkované utrpení prožívají velice silně.. a ta bolest se vyrovná bolesti fyzické... proto se občas najdou tak dobré básničky.. :o)))

Ó, děkuju. Spojení Remarque nebo Ty mě doopravdy pobavilo. :o)))) Válka je strašná a většinou úplně zbytečná věc. Nejhorší je bezmoc obyčejných lidí s tím cokoli dělat. Rozhoduje o ní hrstka vyvolených politiků. A propo, když jsem včera viděl dokument o volbě amerického prezidenta, běhal mi mráz po zádech. Např: "V těchto kampaních není důležité, kdo co říká, ale jak vypadá a vystupuje" Takže člověk, který má naprosto zásadní vliv na světovou politiku, nemusí být ani tak chytrý, vzdělaný a uvědomělý, jako spíš dobrý herec. Bojim bojim.

jojo.. ale je to vážně síla.. je jen málo věcí, které nedokážu vzít, takové jaké jsou.. a válka mezi ně patří.. naprosto souhlasím, s tím co označuješ na válce jako nejhorší... bezmoc prostých lidí.. kderým z ničho nic na popud nějakého označkovaného kravaťáka spadne bomba na hlavu.. no ona jen představa, že někdo prostě MUSÍ jít do války je děsná.. je to něco, co prostě tak převrátí běžný chod lidského života.. představy.. plány.. všechno je najednou jinak.. de se do války.. :o(

Tak.

dobré.. jako básnička nadcházející.. nemám ráda válku.. a co všechno přináší.. trovna včera mi kamarádka předčítala z Remarqua.. "je to tím, že necítíme bolest těch druhých.. možná lítost, ale ne tu šílenou bolest.. proto lidstvo nejde kupředu.. ale vrací se.." (neni to přesně.. ale nechalo to na mě siný dojem..) a Tvá báseň mi to hodně moc připoměla.. tip

Asketic: Brr. Annie: Jistě netušíš jakou jsi mi udělala radost. "A děti na jaře nepřišly trhat petrklíče" je nosný verš celé básně a zároveň její vyvrcholení, vyjadřující absolutní skepsi. Díky že jsi si ho správně všimla. Byl dodán do dílka až později. Hodně dlouho jsem přemýšlel jak to správně vyjádřit. Nepříliš vnucujícím stylem, ale zároveň k jednoznačnému pochopení ( takže jsem vycházel z toho známého, co jsou všichni schopni správně postihnout, ale nechtěl jsem předložit žádnou otřepanou frázi). Vesuvanka a Seregil: díky, od Vás mě to zahřeje.

Líbí moc... :o)

.. povedená.... a to velice.... *t

Brr.

A děti na jaře nepřišly trhat petrklíče... Známé i neznámé... ještě si nad tim popřemejšilm...

Pojednou jejich větve tichým šerem smutně objaly nebe a smích vil zvolna utichl za stohem netečnosti Už nikdy jej žádný ze stromů nezaslechl a děti na jaře nepřišly trhat petrklíče. Jen oči bříz tiše pláčou při vzpomínce na minulost. Moc smutná a krásná... TIP