Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOsamělá
07. 10. 2000
9
0
5798
Autor
Carodej
Prolínáš se v modré vlně,
svíráš pravý úhel,
rozkládáš se v mnohoznačnu,
chladneš.
Vejdi,
ale nerozházej,
prosím,
pracně poskládaný domek
z osudových karet.
Rozjímáš se v polojasnu,
zkoumáš svoje ženství,
nesnášíš se rozháraně,
stárneš.
Ber si,
ale neodkládej,
prosím,
hořce proplakané slzy
z mých očí.
Nutis me mrknout se i na zbytek tvych dilek...ja si snad ten cas budu uz muset vyrabet.Je moc krasna diky za ty hezky slova *)
tohle je zřetelně lepší (nápaditější) než většinou píšeš... jestli jsem to pochopil, je nová.
jen ten konec...
Miroslawek
09. 10. 2000
Tak nějak jsem přešel na nový styl. Potřeboval jsem se nejdříve vymanit z toho původního, což jsem mohl těžko dokázat bez hodně-čtení-na-Písmákovi. Ono to není možné jen tak přejít, kupodivu. Jinak nové jsou obě tyhle neveršované básně (i Osamělá) a také například mé Blbůstky a povídky.
Oooooohromná...zírám a vlastní slova jak ohodnotit mě neskonale nudí.
Tipnu si, za ty tvé čáry.
Nechtěla bych být osamělá
a nechci být chladná.
Chtěla bych vcházet
a nechci bořit.
Snad mohu říct.....
...já znám se(alespoň trošičku)
když už ne ženství,tak alespoň nitro.
Snad sním i brát si,
snad smím i dávat(tip....:-D)
Jen nechci stárnout.
Prosím jen,neplač.Vždyť slzy pálí.