Tramvaj

Tramvaj

 Kouzelnému dědečkovi se už z nosu spouštěla krev.Rudá kapka krve mu zbarvila bělostný knír.

 Tramvaj jela docela pomalu, světla rozrážela temnotu okolní bezhvězdné oblohy. Vítr, mrazivý, ostrý, k smrti chladný, se proháněl ulicemi a sbíral odpadky, s nimiž tančil šílené tance.

 Stařec se opřel a s díky od víly přijal kapesník.

 "No, tak to vidíte. Už ve mě přestává věřit i poslední dítě."

 "Neberte si to tak, pane Stařec.K-každý jednou musí ... tam," zahuhlal nervózně vodník, kterému už dávno vyschly oba šosy. Stárnoucí tlustá víla, kdysi lepá Amálka, se rozplakala a utřela si nos do rozevlátého rukávu.

"Jeden by akorát netušil, že to přijde tak brzo," zašeptal dědeček a v tom šepotu by pozorný posluchač mohl zaslechnout ozvěnu kdysi silného, hlubokého hlasu.

"Neplačte, Amálko."

 "Když ono to není spravedlivé! Vy nám umřete a-a zlí černokněžníci a draci tu zůstanou pořád, v ty furt někdo věří! A kdo-kdo se o nás postará, no? Nikdo moudrý a hodný už nezbyl. Bajaju zabili teroristi, Honza odjel na západ, pana Kolbabu zavřeli pro zpronevěru-" víla ustala ve výčtu, protože do tramvaje nastoupila parta vyholených mladíků s pevně uvázanými kanadami.Divoce se bavili a smáli.

 Stařec se zlehka usmál na své společníky, přitom si vyndal z nosu kapesník. Ve vousech se mu náhle objevila tenká krvavá stužka.

 "Nemusíte se ničeho bát, všechno bude v pořádku."

 "To se mejlíš, dědo.Nic nebude v pořádku, dokud nám babča nenavalí pěněženku."Mladíci se k nim nenápadně přikradli a vytáhli lovecké nože.

 "Co-cože?" víla se zmateně rozhlížela a začala vřískat, když jí na krk přiložili kudlu.

 "No tak, no tak. Přeci nebudem nervózní? Kde máš peníze, co, mami?"

 "Počkejte, já vám dám peníze," vodník si sáhl do zeleného kabátu, aby vytáhl peneženku.

 "To si piš, že nám je dáš. A co ty dědku, ty nic nemáš?"

 Dědeček se začal pomalu zvedat, zteěžka se opíral o svou hůlku. Náhle jí udeřil prvního mladíka, divoce s ní zatočil kolem hlavy a přitom praštil dalšího.Prudkým bodnutím zasáhl do břicha třetího.

 Ozval se výkřik.

 Světla v tramvaji zhasla.

 Děcko křičelo, že do tramvaje umí nastoupit samo, ale maminka mu stejně pomohla. Oba strnuli hrůzou.

 "Amálka," zažvatlalo dítě a rozplakalo se.

 Vyschlý vodník se zmučeným výrazem objímal stárnoucí obtloustlou vílu Amálku s rozřezaným hrdlem a zakalenýma očima prosil o zázrak pohádkového dědečka, který přihrble seděl na sedátku a opíral se o hůlku.

 Mrtev.

K O N E C