Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSmrt nátělníkům!
Autor
Vaud
Jsem tričkonoš. Pozor, nepleťte si mne s nátělníkářem! Ti jsou definitivně out, dead, kaput a finito. Alespoň tak se to praví v posledním vydání dívčího časopisu, který jsem si z donucení přečetl u holiče. Já čtu „časoprsy“ a tam se nosí trička. Třeba Miss mokré tričko. Ta tričko měla.., aspoň na začátku článku určitě jo. Na rozdíl od ní nosím tričko plandavé. Vypasované mým konturám příliš nesluší a v nádechu se zataženým břichem vydržím s bídou něco ke dvěma minutám. Pak začínám promodrávat…
Spoustu triček dostávám. (Noste mi prosím vás jen XL a nesnažte se mě přesvědčit, že mi padne esko!) Jsou to často dárky z cest, nebo jen připomínka, že to tričko co mám právě na sobě nesmím nosit ani do sklepa. Když bílá trička zežloutnou a černá vyblednou, tak si je dávám dozadu do skříně. Jsem takovej střádal. To kdybych jel na chmel nebo na čundr. Na chmelu jsem byl jen jednou a na čundru nikdy. Přesto bych na čundr táhl dva loďáky plné lesních triček. Až si budete chtít sníst konzervy v přírodě, tak se stavte pro trička. Jsou trochu zapraná, místní charita už je nechtěla, ale třeba ještě zahřejou..
Do sbírky svých triček počítám i dresy. Mám doma Pavla Kuku a Jaromíra Jágra i s podpisy. Skvěle plandaj. Do Jaromíra se vejdu i po vánocích! Jen se v nich bojím vycházet ven. Co když narazím na jejich zavilé nepřátele nebo ještě zavilejší přátele, kteří ze mne tričko strhají? Tak v nich sedím v obýváku před televizí, když mám zrovna záchvat češství. Ba ne, něco takového v košili nezažijete! Všechny slavné okamžiky novodobých českých dějin jsem prožil v tričku! Navíc je na státní svátky volno, které trávím zase v tričku. Ve svátečním s Mickey Mousem. Nebudu se kvůli svatému Václavovi nebo věrozvěstům strojit do obleku! I doma chodím v tričku. Ale pozor! Nikdy ne bez něj! Můj známý se opil a spletl si vchod v paneláku. Nemohl se dostat klíčem do dveří, které ani nebyly od jeho bytu. A co se nestalo? Přišel mu otevřít chlap bez trička. A ejhle! Kamarád se domníval, že je to milenec jeho manželky. Kdyby soused poctivě nosil tričko, tak mu mohly zůstat vlastní přední zuby! Z toho usuzuji, že nošení trička má i jistý zdravotně-preventivní dopad.
Některá trička ke mně doputovala z velké dálky (nikdy to nebyl nátělník!). Mám trička z USA, z Arabských Emirátů, dokonce i ze Západní Samoy. Pochopitelně mám i jeden sváteční kousek z Vietnamu. Myslím, že ho vyrobil nějaký Čong Versace. Na hrudi nebo na zádech nosím hrdě nejrůznější nápisy. Třeba: Ani ty deprese nejsou, co bývaly“, „Jazz goes to town“, „Astma je sexy“ a „Love“. Já osobně jsem si vždycky přál tričko, které jsem viděl jednou ve vlaku. V předu stálo: „Jsem panic“ a na zadní straně byl nápis: „ale to tričko je hrozně starý“. Ze všech těch nápisů jsem měl kupodivu největší úspěch s tričkem z Říma. Když se cítím osamělý, tak si beru na sebe právě tohle tričko. Sedám na kolo a vyrážím do středu našeho města. Tam žije početná skupina "spoluobčanů". Když vidí moje tričko z Říma, tak na mne zvesela mávají a běží vedle mého kola až ke kašně. V tomhle tričku nejsem nikdy sám. Je na něm velkým písmem nápis: ROMA.