To všecno vodnees čas

Jo, vy mladoši, to se vám to dneska píše. Samá depka, samá chmura, metaforky, aby jim rozumìl tak minister kultury a maximálnì jeho první námìstek. Ale von ten s tím copánkem tam prej už ani zase není, co?

Co vy víte, jak se za našich mladejch let krásnì recitoval tøeba ten topiè Tonda. A to nemluvím o takových „actions“ i když tenkrát se tomu tak ještì neøíkalo . Asi málokdo už pamatujete to o té bojovnici za proletáøská práva…

„Bud každá jak pes a krvavá fena

uète se støílet „

„ Pøes spáleništì, pøes krvavé øeky,

jdou mstící pluky neochvìjnì dál

Pane, kam se na to hrabete s tou dnešní „anonymní osou“ nebo „svislým bøevnem s vyschlou vírou“ ( dotyèní.. no ofense)

To my, když rozjásáni modrými a bílými prùvody mužù a žen, o èervených šátcích pionýrù nemluvì, jsme zasedli do bývalé formanky Èerného Pivovaru na Karláku a Johny naladil kytaru do drsného dur,

to ten Frantík, co šel kolem zahrádky a vadilo mu trní v oèích zastavil i šeststnácku daleko pøed èervenou. Tramvaj, myslím.

Jestlipak tam ještì vùbec jezdí ?

A copak ten horník, co na dole, splnil normy dvì…to pane jelo..

No, pozdìji už to bylo trochu slabší, ale pøi tom klokoèí po babièce se slzy do oèí jen hnaly. Ale to až po pátém pivì. Pøedtím takovej kapitán, co se s tou lodí tahal do poschodí, nám dodával kuráže témìø k podepsání Charty.

Já bych se vám tady k tomu tak veøejnì snad ani nepøiznal, ale ted už je to fuk stejnì. Do té Svobodky v Mnichovì  mì koncem tìch sedmdesátých stejnì nevzali ani na èásteèný úvazek. Asi se to mne nìjak prošvihlo a ani tìch pár bavorských piv s Karlem Krylem nepomohlo. Tenkrát jsem si i myslel, že na mé øíkanky snad žárlil.

Až po létech, když jsem si poøádnì pøeèetl nììaké jeho knížky, jsem poznal, že nemìl na co..

No, co se dá dìlat… Ten èas je holt bìžec dlouhým krokem.

A tu jednu osmnáctku, i když jen z plechovky, snad ještì dneska zvládnu.