Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seS ní je všechno jiné aneb ženská tahounem společnosti
Autor
Mohykan
Téměř ve všem jsme my chlapi lepší, jen bychom si měli přiznat, že bez ní bychom ještě chytali pravěké králíky jako malí kluci. A ta tajemná dívka je vlastně milé stvoření, které všichni obdivujeme po celý život a pak i něco více, když vyrosteme ze školních lavic.
Skutečnost, že jsme od králíků přešli k mamutům, není náhoda. Má to na starosti nějaká vlasatá věstonická Venuše. Jednoho dne prohlásila, že za svatební věno nechce nic méně než kožich z mamuta. A tak se všichni hormony vzbouření chlupáči zvedli a šli hledat mamuta. Dneska by to ve vozidlech hromadné dopravy vypadalo stejně, kdyby se na nás stojící krasavice usmívaly a tím nás nabudily k reakci. Ale ony se mračí. Jsou feministky a rády si postojí. Jsme rovnoprávní i rovnoprávné a to někdy bolí. A proto bych odsoudil feminismus jako hnutí. Zrodilo se sice z vidiny volebního práva pro ženy, ale nyní nám svými nápady jako zavedení kvóty pro zastoupení žen v různých institucích narušuje naši „chlapskou konkurenční soutěž.“
Všechny ty dívky feministky se tváří, jako by se mohly obejít bez chlapa, budiž. To by bylo pořád stokrát lepší než skutečnost z toho vyplývající - měli bychom se obejít bez ní, ať už je to blondýnka, brunetka nebo zrzka. Na veřejnosti by se nemělo psát, že by pak někdo scházel u plotny, to je diskriminace něžného pohlaví. Nýbrž by se měla zdůraznit pouhá fakta – naše společnost se dostala na dnešní vývojový stupeň jen díky již zmíněným věstonickým Venuším. Naučily nás chytat větší zvířata, než jsme potřebovali pro sebe. Ale také nám ukázaly, jak milovat své potomstvo. A dokázali jsme i vraždit nebo krást jiným mamuty, jen abychom se jim zavděčili. To jsme tedy byli my pošetilí chlapi.
Dejte si s ní dneska kafíčko, načněte tabulku čokolády a povězte jí: „Maruško, raději bych žil s tebou v pekle, než se sám vznešeně procházel v ráji. Stále myslím jen na tebe. Když zasadím strom, postavím dům nebo zplodím syna, je to tvá zásluha.“ A jestli vám to nesežere nebo zrovna žádnou takovou nemáte, zbude na vás alespoň celá čokoláda. Jako včera na mě.