Z NAŠICH POUTÍ - POD VRCHEM BOREČ...

Zvu Vás na další výlet, plný sluníčka a dobré pohody... tentokrát ke studánce pod vrchem Boreč... (5. 10. 2002)

POD VRCHEM BOREČ

Dnešní putování jsme zasvětili úklidu studánky pod vrchem Boreč společně s dětmi jedné lovosické základní školy a poté průzkumu květeny na východním a jižním svahu tohoto vrchu.

Boreč je takový menší zakulacený kopeček s nadmořskou výškou 446 m, který se nachází západně od Lovosic. Je tvořený znělcem a patří k dalším přírodním unikátům v Evropě.

Geologickou zvláštností Borče jsou tzv. "ventaroly", což jsou výdechy teplého vzduchu z některých míst na vrcholu kopce v zimě. Čím větší je mráz, tím výraznější je tento jev. Není to však doznívající vulkanická činnost, jak by se na první pohled zdálo. Při podrobnějších průzkumech bylo zjištěno, že v puklinách mezi kameny se v létě ohřívá vzduch, který pak v zimě uniká jako komínem. Vodní páry z vystupujícího vzduchu, který může být teplý a6 16 stupňů Celsia, se srážejí a vytvářejí dojem kouře. V místech těchto ventarol se to pěkně zelená, i když jinde je sněhová pokrývka. Dokonce mohou rozkvést i fialky... Botanickou raritou je výskyt játrovky borečky (jejíž název je odvozen od této lokality), která se ve střední Evropě vyskytuje pouze na tomto místě. (Boreč navštívíme ještě v zimě.)

Vraťme se k naší pouti. Počasí nám přálo. Byla mimořádně dobrá viditelnost. Barevná vrstevnatá oblačnost se místy protrhávala, takže střídavě sluneční paprsky hladily jednotlivé kopce Středohoří a mraky je naopak zastiňovaly. Ryclá změna světel, stínů a tónů barev dodávala krajině neobyčejný půvab. Zastavovali jsme se a hladili kopečky, které byly na dohled. Neobyčejně na nás zapůsobil "všeobjímající" Lovoš, pod jehož ochranou se tu choulí malá vesnička Režný Újezd. Její obyvatelé se mohou denně kochat krásou tohoto maještátného a štědrého vrchu s vinicemi a sady na jižním svahu.

Říjnová louka nás vesele přivítala pestrými květy, kterými jsme byli nadšeni. Z trávy na nás vykukovaly ještě modré rozrazily, violka trojbarevná, rmen s mimořádně velkými květy, připomínajícími malé kopretiny, rdesno červivec, jehož květy i stonky měly růžově červené odstíny, žluté květy jestřábníku a opozdilé kozí brady svítily v louce. Objevili jsme i starček přímětník se sírově žlutými květy. Dokvétal ještě řebříček a na některých místech i divizna velkokvětá. Často jsme nacházeli růžice nových listů této divizny, která pokvete příští rok.

Přerostlé trávy nejrůznějších druhů, z nichž trčela zvadlá torza bodláků obecných, pcháčů bělohlavých a nejrůznějších okoličnatých rostlin, kteá vytvářela jakousi jemnou grafiku. Často jsme se setkávali s trsy již zaschlé třezalky a dobromysli, řepíku, kde občas se objevil zapomenutý kvítek. Z toho všeho jsme si mohli udělat představu jak vypadala louka v létě. Obdivovali jsme velké podlouhlé modrofialové květy černohlávku obecného, koberečky světle fialově kvetoucí máty balšám.

Zdá se, že se tu střídají vlhčí místa se suššími, stepními. Narazili jsme na droboučké červenavé kvítky drchničky rolní, nápadné květy kakostu krvavého a chrastavce obecného. V kamenné suti kvetla ještě mateřídouška. Naši pozornost upoutaly sytě zelené a zvláště ozdobné shluky listů dávno odkvetlého lomikamene trsnatého, kontrastující šedi znělce.

A nad tou nádherou občas, když sluníčko více hřálo, prolétl motýl, většinou bělásek, ale ukázal se nám i rezavý perleťovec malý s černými skvrnkami, jehož jsme mohli pozorovt zblízka a mihla se kolem nás i babočka paví oko. Středohorské louky mají své kouzlo a dovedou potěšit člověka i na podzim.

Jen neradi se vracíme na nádraží a těšíme se na další putování příští týden, které bude věnováno studánce pod Lovošem a loukám v jejím blízkém okolí....

---