Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seprvním raním vlakem
Výběr: Print
05. 10. 2004
8
0
4145
Autor
Morbid_Pimple
prvním raním vlakem
utíkám ke své nádražní boudě
hledám svoje seřadiště,
libeňský plynojem,
nic z toho nenajdu nehledám nevadí je tma
je tma
a do poslední chvíle nevím,
po které koleji jít
koridory semaforů a světel
ze všech stran
potichu pulzují blíží se a vanou
daleko blízko okolo mě
a nevím, po které koleji jít, na kterou stranu uskočit
(abych se o jeden z těch vlaků nerozplácl a nerozmačkal...) a vlak by zavískal a vykolejil a utíkal dál a někde ze tmy by se vynořil libeňský plynojem a srážka a výbuch a konec a to je dost dobře možné už se mi to povedlo tohle umím!
tady u té magistrály
jsem si z uhlíků,
co Rusáci povyhazují z oken
když uklízejí svá "kupé"
močí na parkety s konečnou v dohledu,
postavil srub.
a teď tu klečím
čtu si keseyho (námořníkovu píseň) a ortena a umím trošku jenom začátek Mňágy na saxofon a včera jsem byl na jedněch kamerových zkouškách (myslím, že se mi to nepovedlo a byla to blbost) klečím a cítím se líp
nic nevidím,
já jsem ta tma
já jsem ta země
já jsem ten plynojem já jsem ten vlak,
neslyším ušima, neslyším očima neslyším náspy neslyším alejemi
jsem ten plynojem a hořím
a svítím a pálím
žahám krovky, padáš do sebe
všechny tyhle vlaky já vykolejí
a já se neumím uhasit.
utíkám ke své nádražní boudě
hledám svoje seřadiště,
libeňský plynojem,
nic z toho nenajdu nehledám nevadí je tma
je tma
a do poslední chvíle nevím,
po které koleji jít
koridory semaforů a světel
ze všech stran
potichu pulzují blíží se a vanou
daleko blízko okolo mě
a nevím, po které koleji jít, na kterou stranu uskočit
(abych se o jeden z těch vlaků nerozplácl a nerozmačkal...) a vlak by zavískal a vykolejil a utíkal dál a někde ze tmy by se vynořil libeňský plynojem a srážka a výbuch a konec a to je dost dobře možné už se mi to povedlo tohle umím!
tady u té magistrály
jsem si z uhlíků,
co Rusáci povyhazují z oken
když uklízejí svá "kupé"
močí na parkety s konečnou v dohledu,
postavil srub.
a teď tu klečím
čtu si keseyho (námořníkovu píseň) a ortena a umím trošku jenom začátek Mňágy na saxofon a včera jsem byl na jedněch kamerových zkouškách (myslím, že se mi to nepovedlo a byla to blbost) klečím a cítím se líp
nic nevidím,
já jsem ta tma
já jsem ta země
já jsem ten plynojem já jsem ten vlak,
neslyším ušima, neslyším očima neslyším náspy neslyším alejemi
jsem ten plynojem a hořím
a svítím a pálím
žahám krovky, padáš do sebe
všechny tyhle vlaky já vykolejí
a já se neumím uhasit.
já jsem ta tma
já jsem ta země
já jsem ten plynojem já jsem ten vlak,
neslyším ušima, neslyším očima neslyším náspy neslyším alejemi
jsem ten plynojem a hořím
a svítím a pálím
žahám krovky, padáš do sebe
tohle by skoro bylo na samostatné dílko, není špatná
krásný...
ale ta věta... já jsem ten plynojem ... mě prostě rozesmála, promiň:)
cha, jináč je to zase takový zvláštní, člověk by se toho všho chtěl dotknout a bejt tam....
Morbid_Pimple
21. 05. 2005Morbid_Pimple
21. 04. 2005
Kapov, T. (vypadá to na šachového mistra :) ) - trváš na tom, že cíle nejsou, ani cesty nejsou? že cesta nemůže být cílem?
cup_of_tea
20. 04. 2005
místy mi chování hlavního hrdiny přijde toršku nelogické ale jinak to skoro téměř docela ujde
Jdeš z toho ty
jseš v tom ty
to jseš ty!
sakra práce, kolik se mi toho vybavuje... kdyby tak šlo rozptýlit ty tvý pochmurný protismyslný.... někode mi to trošku připomíná Kerouaca....
je to prostě.. líbí se mi to, moc, hodně,jako báseň. tak. člověk si asi nesmí vybavovat jak se u toho ten autor při psaní cejtil... prominˇ, neumim ti tu napsat žádnou normální kritiku nebo tak... prostě tahle mě jenom tak nějak .....dostala.
tip
uf