František Šimůnek / na námět Pavly Š./

Protidrogový příběh aneb

Stokorcový les

   Jednou se Kryštůfek Robin vypravil poohlédnout se po lese. Cestou potkal medvídka Pú, jak sedí u stromu a spotřebovává svou denní dávku půl tuny marihuany. Šel k němu a poprosil ho taky o trochu. Medvídek Pú mu jenom neochotně dal kilo cigaret s marihuanou.

   Kryštůfek Robin si vytáhl sirky a jednu si zapálil. Zeptal se: - Co tady děláš, Pú? Pú odpověděl: - Ále, tamhle pozoruju Prasátko, až usne, vezmu mu pervitin a herák. Budeš chtít taky, Robine? – Ne, děkuji, Pú. Já se omezuji jenom na marjánku. Ale asi už s tím přestanu úplně. Tak zatím čau, Pú! a Kryštůfek Robin odešel.

   Šel navštívit Klokanici s Klokánkem. Zaklepal a Klokanice otevřela. Byla ještě v županu a řekla: - Jedno deka sajrajtu za páďo babek. Co chceš? Marjánku? Doutník? Kokain? Herák? Vše mám k dispozici. No? – Chci si popovídat s Klokánkem, odpověděl. – Jo to jsi tý, Robine!!! Tak pojď dovnitř. Klokánek si támhle spokojeně hulí. Myslela jsem, že je to ňákej zákazník. Tak běž! – Ahoj, Klokánku, pozdravil a zapálil si cigaretu. – Ahoj, strýčku Robine, pozdravil Klokánek, - právě jsem dokouřil svou denní dávku a docílil jsem toho, že mám rakovinu. Super co? - Tak zatím čau, Klokánku, odvětil Kryštůfek Robin a vypařil se z domu.

   Musí vymyslet plán, jak všechna zvířátka oddrogovat. Ale nejdřív si od drog musí odvyknout sám. Jelikož byl pracovitý, šel na to!

   Nejdříve si několik dnů snižoval dávky až úplně přestal, a aby to zase nezačalo, bral si několik týdnů žvýkačky proti cigaretám. Zabralo to! Úplně přestal kouřit. Teď začne s ostatními. Šel do obchodu s loveckým zbožím a vybral si uspávací pušku a velkou klec. Uspal všechny zvířátka a zamknul je v kleci. Nejjednodušším případům dal stejnou proceduru jako sobě. Všem ostatním dával do stravy speciální víceúčelové tablety, pročistila a projímadla. Když už nebralo jediné zvířátko ani jedinou drogu za rok, ještě je nechal několik měsíců zavřené, aby se ujistil, že už si nikdy nenavyknou byť ani na jednu cigaretu za

100 000 let. Doslova. A povedlo se.

   Dříve věčně zakouřený les, do kterého nepouštěli ani největší zoufalci si své děti hrát, se proměnil ve šťastnou přírodní rezervaci. A Stokorcový les zůstal navždy šťastným!!!

KONEC

/5.října 2004/