Vývoj jazyka českého

2. písemná práce (fejeton) 13.února 2004

Čeština v dnešní době

Vývoj jazyka českého

Jazyk český, jak ho známe dnes, se vyvíjel po mnoho a mnoho let, dalo by se říci - velmi dlouhou dobu. Začalo to kdysi dávno, jeden známý říkal, že u břehu říčky, když dva kamarádští skoropoloopi lovili paryby. Sluníčko krásně svítilo, dinosauři se klidně popásali a skoropoloopům byla dlouhá chvíle. Hleděli upřeně do vody, jednou rukou vyháněli dotěrné pamouchy a pablechy ze skrz naskrz propoceného kožichu a ve druhé třímali své těžké kyje. Stáli v pavodě a zdálo by se, že již oba zkameněli, když tu se udála následující věc : skorolidoopu, který byl nalevo od toho napravo od něho (jen tak pro pořádek si ho pojmenujeme jako skorolidoopa S předkusem, poněvadž jeho přední zuby mu vyčnívaly z tlamy daleko před čumák), tak tomuto skorolidoopovi došla trpělivost právě ve chvíli, když se z ničeho nic objevila paryba hned pod kyjem skorolidoopa, který byl napravo od toho nalevo od něho (tohoto pojmenujeme „Rambo“ pro jeho oduševnělý výraz ve tváři), a skorolidoop S předkusem se pohnul. No ono pohnul je přece jenom trošku slabé slovo. Začal mlátit kyjem všude kolem sebe, skákat do výšky dvoupatrového dinosaura, strašlivě vřeštět a hrozivě mávat svým předkusem. Paryba z toho měla nervový šok, chvíli plavala rychlostí rozjetého brontosaura sem tam, přičemž narážela do kamenů, do Ramba, i do svých spolusoudruhů pakrabů, pak dostala tik do oka, u pusy se jí začala tvořit pěna a nakonec v posledním tažení pozpátku odplavala kamsi mezi kameny. Rambo dostal nápad. Ten kyj se nemusí hodit jen k lovu. Pomalu přisvištěl k bláznícímu S předkusovi a vzápětí vyřkl ono posvátné slovo : „BUM“ a majznul S předkuse po kebuli. Když konečně utichl zvuk připomínající rozezněné zvony v Montgomery, S předkusem již nebláznil. Pomalu otočil hlavou směrem k Rambovi a vyřkl cosi, co znělo jako „AU“. Pak se sesul do vody a Rambo se radoval nad denním úlovkem. Bůh ví, kde je jim dnes konec. Každopádně ona dvě slova přežila až do dnešní doby a v co všechno se taky nevyvinula, že? Místo BUM, PAL a po dopadu rakety místo AU, BUM, případně BUUUUM.

Ale abych se vrátil k vývoji tohoto krásného jazyka. Tento jazyk, jež se vyvinul z jazyků, jimiž žvatlaly Slovanské národy, přikvačivší z východu, si také, jak jistě všem dobře známo, mnohé protrpěl. I to pomohlo k jeho vývoji. Jazyk se vyvíjí se světem a stejně jako svět se vyvíjí ke svému zániku, musí zákonitě i původní podstata jazyka zaniknout, aby dala prostor novému. Kdybychom dnes vykopali našeho prapra…pradědu Čecha, asi by těžko uvěřil, že to, co na něj sypeme, je čeština. Pravděpodobně by nás poslal do..zalívat zahrádku s tím, že si ještě trochu schrupne.

Česká republika je moc malý stát na to, aby dokázal svůj jazyk prosadit ve světě. Navíc je to jazyk dosti složitý a obtížný a také ojedinělý (přece jen není tolik zemí, kde se domluvíte ryzí češtinou). Složitý hlavně pro školáky, kteří nerozeznají i a y a ještě k tomu vyjmenovaná slova, kdo si je má pamatovat a všechna ta pravidla….  Ale naštěstí to není jazyk extrémně složitý, jako například čínština a japonština, kde si nemůže pořádně přečíst noviny většina obyvatel. Tedy ne, že by v těch novinách bylo něco zajímavého. Kouknete na titulní stranu a tam samé titěrné obrázky jak z rukou šíleného umělce. Řeknete si, že o to víc zajímavostí bude na dalších stranách ale ouha, otočíte stránku a kde nic tu nic. Zkrátka v těch jejich novinách nic nepíšou, tak nechápu, co by taky číst chtěli.

Naštěstí je Česká republika dost velkým státem na to, aby si prozatím svůj jazyk dokázala udržet. Ale nemůže se ubránit přílivu spousty cizích výrazů zejména teď, když všichni chtějí všechno dohromady a stejně. Je sice pravda, že některým stačí pro přežití pouze pár slov – povětšinou právě názvů zemědělských zvířat, - ale pro ostatní je cizí jazyk naprostou nezbytností, kterou využívá nejen na každém kroku (například když jde k televizi, když jde do ledničky, když se vrací k televizi), ale i v činnostech mezi nimi (například když sleduje televizi). A výrazy z těchto cizích jazyků se postupně vtírají mezi výrazy české a někdy už člověk (ale i žena apod.) ani neví jestli mluví češtinou, či jinačinou. A to nemluvím o slovech, které se česky ani netváří a nikdo vlastně neví, co znamenají (jako například zprofanizovaný, dogmatický, anaerobní, inteligence apod.). Ani ti, kteří ta slova vymysleli, určitě nevěděli, co mají znamenat, ale když se jimi člověk ohání, asi vypadá dobře, takže se to jen hemží lidmi, kteří ani nevědí, co říkají, ale mluví „na úrovni“ a to se počítá.

Své “povídání“ bych zakončil citací Sofokla : „Hovořit mnoho je jedna věc, hovořit moudře je druhá.“ Když se ohlédnu zpět, řekl bych, že jsem “hovořil již mnoho“.