NOVÝ ŽIVOT - 13.část

Klárka se zhluboka nadechla a nějaký hlásek v její hlavě jí radil, aby neotevírala, ale ona věděla, že nemá na výběr a tak jen tiše a s co největším nadšením pokynula Syndy, aby vstoupila. Ta ihned vplula do dveří a zamířila ke Klářině posteli. Posadila se vedle Kláry, která už ležela přichystaná ke spánku a vzala jí za ruku. „I am very happy, that you like me too…“ pak jí ruku políbila a čekala na její reakci.

Klárka jen ležela a nebyla schopna nějaké rekce. V hlavě jí zněly dva hlasy – jeden jí říkal, ať to vydrží a prostě jí odpoví, že je taky ráda a pak se s ní rozloučí s omluvou, že je unavená a druhý hlas jí našeptával, aby jí řekla jak moc jí ve skutečnosti nenávidí a řekla ji jak moc jí ublížila a hlavně, že je blázen, když si myslí, že by jí mohla mít ráda, či dokonce milovat.

Ale protože Klárka dobře věděla, že ty tři měsíce, které jí tu zbývaly budou dlouhé, tak jen tiše odpověděla, že je taky moc ráda a skutečně se s ní rozloučila s omluvou, že je již příliš unavená. Syndy se usmála a pohladila jí po vlasech: „Sečet dreams, darling…“ svá slova ukončila polibkem na čelo a pak za sebou konečně zavřela dveře.

Hned jak odešla Klárka se znovu rozbrečela. Jediné na co dokázala myslet bylo že 3 měsíce nejsou tak dlouhá doba. Vždyť zbývá už jen 86 dní…

7,

V tomto duchu uplynul celý první měsíc – Září se přehouplo a už se na Klárku smál měsíc říjen. Seděla ve svém pokoji a v hlavě si přemítala celý první měsíc, který strávila tak daleko od rodiny. Nejdříve podivná Syndy a pak David… Neviděla ho celých 25 dní a stejnou dobu o něm ani neslyšela. V rodině jako by na jediného syna úplně zapomněli. Ta obrovská láska, která vznikla mezi ním a Klárkou byla už pro všechny kromě ní úplně zapomenutá. Od doby, kdy se Klárka sblížila se Syndy se vše změnilo. Nikdo už nemyslel na hrůzostrašný těhotenský test ani strašlivé nadávky. Vše bylo zapomenuto… Jenže i to mělo své stinné stránky, teď sice byl vztah s rodinou v pořádku, ale snášet věčné Syndyiny výkyvy nálad, podivné nápady a snad nejhorší byly dotyky. Které byly stále častější a Klárce začínaly nahánět obrovský strach. Začalo to voděním za ruce pak Syndyina ruka na Klářině noze. A teď se Klárka strašně obávala, co bude následovat… Tolik by si přála, aby se za dveřmi objevil David a odvezl si jí odsud. Při každém zazvonění doufala, že se vrátil a zachrání jí, ale nepřicházel…

Ozvalo se klepání na dveře, Klárka si utřela slzu, která se jí během vzpomínání začala pomalu kutálet po tváři a pokynula, ať jdou dál. Ve dveřích se objevila Syndy. Usmívala se jako poslední dobou stále a oznámila Kláře, že jí volá Sofia dolů. Klárka se tedy zvedla a následovala Syndy do kuchyně. Tady už seděla Sofia i s Markem a oba se tvářili víc než zamyšleně. Klárka je pozdravila a posadila se vedle nic za stůl. Sofia si jí prohlédla a pokusila se o úsměv. Ani nestihla říct první slovo, když se ozval zvonek. Klárka hned ze zvyku vyběhla ke dveřím otevřít. Dveře se otevřely, Klárka zvedla oči ze země a to, co spatřila jí úplně připravilo o dech. Stál tam ten, na kterého takovou dobu čekala. Byla to její první láska, byl to někdo, kdo jí poprvé otevřel srdce a taky ten, kterého už měsíc vídá ve snu a představuje si tenhle okamžik. Byl to opravdu David. Jenže se netvářil tak jako ve Klářiných snech ani jí nepolíbil nebo objal. Jen se vystrašeně nadechl a třesoucím se hlasem řekl jen prosté „Hello, Klára…“ Jenže tohle ona nevnímala, viděla jen svou lásku…

Najednou se ale vedle Davida objevila ještě jedna postava. Klárka jí nejdříve vůbec nezaregistrovala, ale teď jí viděla úplně jasně. Byla to krásná dívka. Měla delší blonďaté vlasy, krásné modré oči a nádherně štíhlou postavu, která byla vidět, i přes to že na sobě měla jen obyčejné kalhoty a džínovou bundu.

Klárka nejdříve nechápala nebo spíš nechtěla, ale když se ta osoba omotala Davidovi kolem pasu vše bylo jasné a nedalo se před zavřít oči. Jediné co by mohlo Kláru vysvobodit z té noční můry mohl být jen David. Podívala se mu tedy hluboce do očí, ve kterých čekala nějaké vysvětlení a důkaz, že to jen špatně pochopila, ale nic takového nenalezla. Naopak David se díval natolik zoufale a provinile, že už nemohla Klárka před tím faktem utéci – Ona přijela s ním – Je to jeho holka. On se s ní líbá, on jí objímá, on jí šeptá sladká slůvka, on jí hladí, on patří jí. Klára už v jeho životě nic neznamenala, byla jen minulost. Nic pro něj neznamenala, ale vždyť ona tomu tolik  věřila. Zamilovala se do něj a věřila, že i on do ní. Tolik trpěla a stálo jí to tolik slz a sil a všechno zbytečně…

Náhle se jí začaly z očí řinout obrovské vodopády slz, které nešly zastavit. Nedokázala se na něj dívat a na ní už vůbec ne. Rozeběhla do svého pokoje, kde za sebou zamkla na všechny západy a s pocitem tak silné bolesti, že mě pocit, že se jí rozskočí celé tělo padla na zem a hlasitě křičela a plakala a prosila… Ale nic nepomáhalo. Ten pocit prázdnoty tu byl pořád! Ten pocit prázdného srdce neodcházel. Nemohla uniknout.