Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDEMONIELA
09. 10. 2000
0
0
2216
Autor
Vcela
Uzřel jsem Tě v ten osudný den
kdy vše mimo Tebe zmizelo navždy
snad opředen pavučinou kouzel
v nichž jsem uvízl jednou provždy
Padáme spolu do hlubin prokletí
nekonečným tunelem všech rozkoší a slasti
navždy ztraceni a spoutáni vášní
těla skončila v extázi-té nejsladší pasti
Naše dychtivé rty hledají se navzájem
ruce bloudí a vlhce se leskne kůže
uvnitř mocně hoříme spalující touhou
tak silně, jak jen oheň hořet může
Jsi mé spasení, snad andělů sestra
anebo ďábel, co upíšu mu svojí duši
stejně však ale ovládneš mé vědomí
zamilovaní jsou vždy slepí a hluší
Ne nadarmo se Ti rád odevzdávám
jedině úplné splynutí je má cesta
Tvé vyznání zní jako rajská hudba
povznáší mě, ale zároveň i trestá
Spojíme teď krví navždy své osudy
naše životy propletou se v jeden
projdeme spolu ruku v ruce žárem žití
cestou démonů vstříc smrti jedem
já z toho mám pocit,jako Merle.Tuším co chceš říct,ale děláš si to zbytečně složitý.
tak jak Javert, tak i já verdiktuji
ale navíc vidím potenciál... jen to chce hodně psát a hodně číst
Téma i zpracování banální.
Rým po dvaceti až pětadvaceti slabikách, to je možná trochu málo, zvlášť v perle navždy - provždy.
Rytmika velmi kolísavá.