Pokus...

Nač je mi všechno,

když nemám Tebe,

Ty jsi mé všechno,

peklo i nebe.

Jen když jsem s Tebou

vím, co je láska

jsem sama sebou

a srdce mi praská.

Jen s Tebou se cítím chtěná,

jen s Tebou se mi klepou kolena.

Jen s Tebou mám pocit,

že opravdu žiju,

bez Tebe cítím jak chátrám a hniju.

Bolí mě srdce a je mi smutno,

v létě je mi zima a v zimě dusno.

Celý svět mám vzhůru nohama,

díky Tvým očím za mýma zádama.

Je to tak dávno a mě se to zdá jako včera,

stále to bolí a stále mi tečou slzy,

měla bych zapomenout, snad velmi brzy.

Nevím, proč to děláš,

a třeba Tě to mrzí.

Vzdala jsem se iluzí

a vzdala jsem se snů,

nechávám si naději

a spoustu prázdných dnů.

Na nic se netěším

a vůbec nic nečekám,

jen Tebe obejmout

a jedinkrát políbit,

vůbec nic neslyšet

a nikdy nic neslíbit.

Mám pocit, že se dusím,

třesu se, když na Tebe myslím,

i když jsem v bezpečí,

přece se bojím,

netuším, jak Ti říct,

že o Tebe stále stojím.

Možná jsem blázen,

když tohle píši,

sama u stolu,

sama ve své skrýši…