Světlo a kámen

,,Bylo jsem první,,říká světlo, ,,beze mne by nebylo nic,,.Kámen se jen lehce usmál a dál poslouchal monolog světla.,,Jen já si stoupám kdy chci a procházím kudy chci sestupuji dolů a tříštím se na malé kousky abych pak mohlo večer svítit lampám,,.I tak citlivý kámen nechal světlo dál vyprávět poslouchal to bludné filozofické chytračení a nejraději by světlo umlčel navždy.A pak k čemu je to poslouchat to nesmyslné světlo když stejně každý přeci ví, že světlo vzniklo přeci díky kamenům.A kámen si najednou uvědomil, že on je Pán všeho.,,Víš,povídá kámen,, ,aby přerušl světlo, ,,nemyslím to vážně nějak zle,ale já kámen byl na světě už hodně dávno let před tebou.když mé ostré hrany hladili aby po nich mohli malovat a kde jsi bylo Ty světlo?Až když křísli mými hranami o sebe vzniklo jsi Ty,pamatuji si to přesně,i když je to už hodně dávno,skoušeli pálit mé stěny,ale nic a když do mě sekali majzlíky také nic byl jsme pořád jen a jen kámen i když Ty jsi zhaslo, ,,Jsi ošklivý kámen,, povídá světlo.,,Nejsem ošklivý,ale jak bys mohlo svítit když se stále jen odrážíš od mých stěn?Tu náhle světlo pochopilo,že vlastně kámen má pravdu.,,Tak už se nezlob,, ,povídá světlo,bylo jsem hloupé a za chvíli mě stejně zhasnou a pak budu slavit zas narozeniny.

Po chvíli světlo skutečně zhaslo a kámen zůstal zase sám.A ráno s příchodem světla někdo vyvrtal do kamene díry a pak se ozval hlučný výbuch.A to všechno co povstalo z prachu tam se také vrací.